Rt 3445/1929
I. Činy, jež by jinak samy o sobě byly urážkou na cti, nejsou trestnými, jednal-li pachatel bezelstně k uhájení svých oprávněných zájmů nebo u výkonu povinností svého povolání, nepřekročil-li při tom meze svého práva, pokud se týče povinnosti svého povolání.

II. Odborové organisace mají za úkol chrániti zájmy dělnictva, k nimž náleží i osmihodinná doba pracovní. Ustanovila-li tato organisace k výkonu těchto oprávnění určité osoby, jsou tyto osoby nejen oprávněny, nýbrž i povinny zájmy ty chrániti a vyskytnuvší se závady na příslušných místech oznamovati.

( Rozhodnutí Zm II 56/29, 11.04.1929 )
Z odůvodnění:
Jak naukou tak i prací (srovnej Lammasch: Grundriss des österrechischen Strafprozesses 1926 st. 263, Filger I str. 629, a II str. 265 a 266, rozhodnutí bývalého vídeňského nejvyššího soudu úř. sb. čís. 1747, 2625, 3328, 3421, sbírka časopisů Österreichische Zeitschrift für Strafrecht čís. 481 a 699) se uznává, že nejsou trestnými činy, jež by jinak samy o sobě byly urážkou na cti, jednal-li pachatel bezelstně k uhájení svých oprávněných zájmů nebo dokonce u výkonu povinností svého povolání, a nepřekročil-li při tom meze tohoto svého práva, pokud se týče povinnosti svého povolání.

Za těchto předpokladů nejedná pachatel dolosně, jeho jednání neprýští z protiprávního úmyslu a není tu onoho subjektivního prvku, jehož jest zapotřebí k trestné urážce na cti, vědomí protiprávnosti obvinění. Jen tehdy, kdyby pachatel ze zlomyslnosti nebo svévole z hranic práva, pověděti pravdu a hájiti oprávněné zájmy, vykročil, přišel by k výrazu urážlivý ráz jeho jednání a pachatel stal by se trestným. Dopis obsahující zažalovanou urážku na cti byl napsán a podepsán oběma obžalovanými společně, Josefem Z-em za pomocnickou hromadu při společenstvu pekařů, Karlem V-em jednak za místní skupinu dělnictva pekařského potravinářských odborů, jednak jako členem kontrolní komise shora zmíněné.

Jak shora již řečeno, jest výbor pomocnické hromady oprávněn stížnosti ve věcech pomocníků podávati jak společenstvu tak i úřadům; odborové organisace pak mají za úkol chrániti zájmy dělnictva, k nimž zejména náleží vymoženost pracující třídy, zákonem stanovená osmihodinná doba pracovní. Ustanovily-li tyto organisace za účelem provádění těchto oprávnění určité osoby, jest zřejmo, že osoby tímto úkolem pověřené jsou nejen (jak shora dolíčeno) oprávněny, nýbrž dokonce i povinny, by zájmy ty chránily a závady se vyskytnuvší na příslušných místech oznamovaly. Funkce jim svěřená zahrnuje pojmově tuto povinnost v sobě, bez této povinnosti funkcionářů není úspěšné vykonávání funkce ani myslitelné. Není tedy ani zapotřebí poukazovati k tomu, že - jak ze spisu na jevo vychází, viz výpověď Josefa J-y - obvinění byli přímo ve členské schůzi vyzváni v listopadu 1926, by zakročili ohledně dodržování pracovní doby u soukromého obžalobce.

Jednali tedy obvinění též u výkonu povinnosti hájiti zájmy těch, kteří je kontrolní funkcí pověřili, když závady se vyskytnuvší - lhostejno, zda je sami zjistili, či zda jim od zúčastněných osob byly oznámeny způsobem, jenž o pravdivosti pochybovati nezavdával příčiny, - na příslušném místě, t. j. společenstvu pekařů oznámili. Podle toho co shora uvedeno, nelze jim přičítati urážku na cti, pokud z mezí své povinnosti pokud se týče svého oprávnění, jež jim jich funkce stanoví, nevykročili.