Rt 3442/1929
Byla-li urážka na cti spáchána obsahem dopisu, zaslaného pachatelem uraženému nebo třetí osobě, jde tu o veřejnost urážky ve smyslu § 491 tr. zák. jen tehdy, stal-li se čin za takových okolností, za nichž se dalo s určitostí očekávati, že obsah dopisu dojde ve známost širších kruhů, a byl-li si pachatel toho také vědom při páchání činu. Skutečnost, že urážlivý obsah dopisu došel rozšíření v širších kruzích, není ještě sama o sobě rozhodnou, nýbrž naplňuje skutkovou náležitost veřejnosti jen za oněch předpokladů.

( Rozhodnutí Zm I 727/28, 11.04.1929 )
Z odůvodnění:
Dne 10. listopadu 1927 konala se v Pardubicích přednáška "O Thomayerovi jako lékaři a učiteli"; přednášku tu pořádala lékařská župa pardubicko-chrudimská, jejíž předsedou byl tehdy Karel K. Před touto přednáškou, dne 6. listopadu 1927 zaslal obviněný K-ovi dopis s inkriminovanými údaji. Dopis byl zaslán v uzavřené obálce, adresované "Vážený pan st. zdrav. rada p. MUDr. Karel K., předseda lékařské župy pardubicko-chrudimské, Pardubice, Náměstí Legionářů", adresátovi zvláštním poslem (nikoli poštou) a byl mu doručen do jeho bytu. Dr. K., když dopis otevřel a přečetl, uložil jej. Po oslavném večírku přišel k Dr. K-ovi na návštěvu Dr. T., tehdy jednatel lékařské župy pardubicko-chrudimské, a při této příležitosti dal Dr. K. Dr. T-ovi čísti dopis obviněného a odevzdal mu jej. Dr. T. měl dopis u sebe až do 15. ledna 1928, kdy se konala valná hromada župy a při této valné hromadě sdělil Dr. Ř-ovi mezi čtyřma očima obsah dopisu. Při valné hromadě přišla záležitost s dopisem na přetřes, žádalo se, by byl čten, obviněný se proti tomu ohradil řka, že jest dopis soukromý a dopis čten nebyl. Dr. K. dopis ten vzal od Dr. T-a k sobě, a teprve po valné hromadě, když se odevzdávala korespondence župy nově zvolenému předsedovi Dr. S-ovi, odevzdal jej tomuto. Při tomto odevzdání byla na dopise psaná poznámka: "důvěrné".

Dr. Ř. podal na obviněného soukromou obžalobu pro přestupek proti bezpečnosti cti spáchaný obsahem onoho dopisu a po provedeném hlavním přelíčení byl obviněný rozsudkem okresního soudu v Pardubicích ze dne 3. března 1928 uznán vinným přestu pkem podle § 491 tr. zák., a odsouzen ku peněžitému trestu 100 Kč. V odůvodnění uvádí soud, že, jak svědky bylo zjištěno, nebyl dopis ten pokládán za dopis soukromý, nýbrž za dopis župě patřící, ježto adresa zněla "Vážený pan stát. zdrav. rada pan MUDr. K. K., předseda lékařské župy pardubicko-chrudimské", a proto jej předseda župy odevzdal jednateli, jenž jej pak po valné hromadě zaslal s ostatní korespondencí župy nově zvolenému předsedovi. Kromě toho sdělil Dr. T. obsah toho dopisu soukromému obžalobci mezi čtyřma očima, nelze tudíž pokládati dopis ten, který sice byl uzavřen, ale nebyl zaslán poštou, nýbrž doručitelem, za důvěrný dopis soukromý, nýbrž jest jej považovati za dopis veřejný, který přišel do korespondence župy a tudíž do rukou více osob. Krajský jako odvolací soud v Chrudimi rozhodnutím ze dne 19. dubna 1928 rozsudek prvého soudce v otázce viny potvrdil a trest zvýšil na 500 Kč; důvody poukazují na rozhodovací důvody prvního soudce s dodatkem, že obžalovaný při své inteligenci musil si býti toho vědom, že předseda spolku odevzdává korespondenci mu jako takovému zaslanou podle pravidelného postupu jednateli.

Odsuzující rozsudky obou stolic jsou právně mylné. Není sporno, že jde o přestupek podle § 491 tr. zák., k jehož skutkové podstatě mimo jiné náleží, by čin zakládající urážku na cti, byl spáchán veřejně. Byla-li pak urážka na cti, jak tomu bylo i v souzeném případě, spáchána obsahem dopisu, zaslaného pachatelem ať již uraženému samému nebo třetí osobě, jde tu o veřejnost urážky jen tehdy, stal-li se čin za takových okolností, za nichž se dalo s určitostí očekávati, že obsah dopisu dojde ve známost širších kruhů, a byl-li si pachatel toho také vědom při spáchání činu.

Skutečnost, že urážlivý obsah dopisu došel rozšíření v širších kruzích, není tedy ještě sama o sobě rozhodnou, nýbrž naplňuje skutkovou náležitost veřejnosti jen za oněch předpokladů. Při tomto správném pojímání řečeného skutkového znaku nezáleží tudíž na tom, že Dr. T. obsah dopisu sdělil soukromému obžalobci a že dopis ten přišel do korespondence lékařské župy a tudíž do rukou více osob, neboť jde tu o jednání třetích osob, za které obviněný neodpovídá, leda že by postup těchto osob, jak dovoděno, byl podmíněn zvláštními okolnostmi, za nichž se obviněný činu svého dopustil, uvědomiv si zároveň možnost tohoto důsledku svého činu. V této příčině poukazuje ovšem soud prvé stolice jednak na způsob doručení dopisu nikoliv poštou, nýbrž zvláštním poslem, jednak na řečený již doslov adresy. Než nehledě ani k tomu, že doručení dopisu poslem nasvědčovalo by naopak spíše snad tomu, že tento způsob doručení měl právě zabezpečiti, by se dopis tím jistěji dostal do ruky adresáta Dr. K-y, a že ani okolnost, že v adrese vedle jména adresáta uvedena jest též jeho funkce jako předsedy lékařské župy, sama o sobě ještě nepoukazuje nutně k tomu, že dopis byl určen oné korporaci, poněvadž jest všeobecně známým společenským zvykem, že se v soukromém dopisování ke jménu adresáta připojuje titul označující jeho úřední hodnost, je-li úředník, anebo čestná funkce, kterou zastává, aniž se tím něco mění na povaze dopisu jako dopisu soukromého, - vyvozuje soud prvé stolice z těchto okolností jen, že dopis jest považovati za dopis veřejný, který přišel do korespondence župy a tudíž do rukou více osob, neobírá se však otázkou a nezjišťuje, zda si obžalovaný vzhledem k těmto okolnostem byl také toho vědom, že dopis bude považován nikoliv za dopis soukromý, nýbrž za dopis určený lékařské župě a že proto přijde do korespondence této korporace a tím do rukou více osob.

Nedostatku tohoto zjištění po stránce subjektivní nenapravil však sni odvolací soud doplňujícím zjištěním, že si obžalovaný při své inteligenci musel býti toho vědom, že předseda spolku odevzdává korespondenci mu jako takovému zaslanou podle pravidelného postupu jednateli, neboť, jak uvedeno, naplňuje skutkovou náležitost veřejnosti po stránce subjektivní jen vědomí pachatelovo, že urážlivý obsah dopisu dojde rozšíření v širších kruzích, za jaké nelze ještě považovati odevzdání dopisu jednateli, tedy jednotlivé osobě.