Rt 3436/1929
I. Objektivní skutková podstata přečinu podle §§ 23, 25 zák. ze dne 6. ledna 1890, čís. 19 ř. zák. na ochranu známek jest dána i tehdy, jsou-li sice mezi chráněnou známkou a mezi pozastaveným označením zboží rozdíly, ale jen tak nepatrné nebo tak nezřetelné, že by je obyčejný kupitel zboží mohl seznati jen za zvláštní pozornosti.

II. "Obyčejným kupitelem" po rozumu § 25 zákona je, kdo chce sice koupiti podle známky, takže mu původ zboží, jež chce koupiti, není lhostejným, ale má o známce představu jen povšechnou, spostředkovanou mu zpravidla upamatováním se na celkový výsledný dojem ze známky již seznané, nebo (řidčeji) vylíčením známky, jak mu bylo podáno osobou třetí. Měřítkem šálivé zaměnitelnosti dvojího označení zboží není ani kupitel pedantický, obzvláště pozorný, ani s druhé strany kupitel lhostejný, nedbalý.

III. Známku nelze rozkládati ve složky podstatné a vedlejší; i když při zjišťování celkového dojmu chráněné známky je vycházeti z veškerosti zapsané známky, mohou některé složky známky býti pro výsledný dojem v očích obyčejného kupitele zvláště rozhodné, na kterémžto celkovém dojmu jeho ze známky a z nabízeného zboží záleží, nikoli na shodách nebo rozdílech v jejich jednotlivostech.

( Rozhodnutí Zm I 531/28, 6.04.1929 )
Z odůvodnění:
Zmateční stížnost soukromé obžalobkyně ve svých vývodech doličuje mimo jiné také, že obžalovaným používaný způsob označování jeho zboží pro obchod je šálivě zaměnitelný se známkou soukromé obžalobkyně. Zmateční stížnosti jest přiznati, že osobujíc si jinak jí nepříslušející řešení skutkové otázky, zda obojí označení zboží je šálivě zaměnitelné, vychází ze správného právního pojetí jednak představy obyčejného kupitele ve smyslu § 25 zákona o ochraně známek, jednak způsobu, jak jest postupovati při řešení oné skutkové otázky.

Zejména při známce kombinované a ne zcela jednoduché je soudu uvážiti a posouditi, které ze složek známky je tak význačná, že jest o ni předpokládati, že je rozhodná pro celkový dojem známky v průměrné pozornosti kupitelově a že mu proto z něho utkví v paměti jakožto ona, jež v něm může vyvolati zdání totožnosti, setká-li se s ní na zboží nabízeném, jež pozoruje zase jen s dbalostí obvyklou, podezřením nezostřenou a podle dojmu celkového. Takto postupuje, neprohřeší se soud proti jinak správné zásadě, na niž naráží napadený rozsudek, že nesluší rozkládati známku ve složky podstatné a vedlejší (Now. čís. 2997).

Při zjišťování celkového dojmu známky chráněné je arciť vycházeti z veškerosti zapsané známky; ale tím není popřeno, že některé složky známky mohou býti pro výsledný dojem v očích obyčejného kupitele zvláště rozhodné (srovnej Abel: System des Markenrechtes, str. 189 a násl.), a právě na tomto celkovém dojmu obyčejného kupitele ze známky a z nabízeného zboží záleží, nikoli na shodách nebo na rozdílech v jejich jednotlivostech (srovnej Adler, System des Markenrechtes, str. 211).

Nalézací soud si takto nepočínal. Nepředstavil si obyčejného kupitele s jeho jen průměrnou pozorností v době, kdy mu je rozhodnouti se pro koupi nebo odmítnutí nabízeného zboží, nedal si otázku, čeho takový kupitel mohl pravděpodobně použiti ke srovnání s nabízeným zbožím, an kupuje po paměti a podle výsledného dojmu ze známky kdysi seznané, nebo někým jiným mu vylíčené - nýbrž sledoval v podstatě týž postup, jako znalci: porovnával dopodrobna láhev pozastavenou s lahví, opatřenou chráněnou známkou, vyhledávaje pečlivě všechny shody a všechny rozdílnosti a takto získaný obraz o shodách a neshodách učinil podkladem zjišťovacího výroku o nezaměnitelnosti obojího označení. Jeho zjišťovací výrok nespočívá proto na správném pojetí obyčejného kupitele.