Rt 3430/1929
Nevykročení z mezí přípustné jízdy ještě nestačí (§ 335, 337 tr. zák.), nýbrž řidič automobilu musí rychlost jízdy podle okolností případu voliti tak, by mohl býti připraven na všechny možnosti (na možné náhlé objevení se překážky).

( Rozhodnutí Zm I 729/28, 3.04.1929 )
Z odůvodnění:
Zachování maximální rychlosti jízdy není však samo o sobě způsobilým sprostiti trestní zodpovědnosti.

Naopak sluší trvati na tom, že nevykročení z mezí přípustné jízdy nestačí, nýbrž že nutno rychlost jízdy podle případu voliti tak, by řidič byl pánem své rychlosti a vozidlo po případě ihned zastavil, by bezpečnost osob a majetku nebyla ohrožována. Má proto řidič automobilu, hledě najmě ke zkušenostem nabytým při styku s automobilovým provozem, udržovati rychlost v takových mezích, by mohl býti připraven na všechny možnosti, tedy i na př. na možné náhlé objevení se překážky. Nalézací soud neobíral se však otázkou rychlosti s tohoto právního stanoviska, osvojiv si v tom směru posudek znalce, že obžalovaný mohl jeti na místě činu 15 km, ježto obec S. není uzavřenou, a nepřihlédnuv k oněm zvláštním okolnostem, jež nemohou vyviňovati obžalovaného, že jel předepsanou rychlostí, nýbrž nabádaly přímo k zmírnění rychlosti.

Důsledkem toho je osvobozující výrok vadný, poněvadž nalézací soud se svého mylného stanoviska po stránce objektivní posoudil nesprávně i otázku subjektivního zavinění.