Rt 3424/1929
Povinnost učiniti svědeckou výpověď se vztahuje i na člena Národního shromáždění a k jeho obeslání jako svědka se souhlasu Národního shromáždění nevyžaduje.

( Rozhodnutí Zm I 19/29, 21.03.1929 )
Z odůvodnění:
§ 8 tr. ř. ukládá zásadně každému za povinnost, když k tomu bude vyzván, by se dostavil před trestní soud, a tato všeobecná zásada jest zvláště ještě zdůrazněna ohledně svědků v § 150 tr. ř., podle něhož každý, kdo jest za svědka obeslán, jest povinen obsílce vyhověti.

Výjimku z této zásady stanoví zákon, nehledíc k výsadám, jež jsou přiznány osobám požívajícím exterritoriality, není však zákonného ustanovení ani v trestním řádě, ani v jiném zákoně, jež by pro členy Národního shromáždění se zřetelem k této jejich funkci činilo výjimku z řečené povinnosti; i Ústavní listina republiky Československé přiznává jim v § 26 jen právo odepříti za určitých tam uvedených podmínek svědectví o věcech, které jim byly svěřeny jako členům Národního shromáždění, nesprošťuje je však povinnosti, dostaviti se k soudu na svědeckou obsílku. V tomto směru jsou tedy i členové Národního shromáždění postaveni úplně na roveň každému jinému obyvateli republiky.