Rt 3423/1929
I.Jest porušení zákona bylo-li užito jako důkazního prostředku spisů (presidiální zprávy soudu), které nebyly při hlavním přelíčení čteny.

II. Nikoli již znalost soudu, nýbrž všeobecná neb aspoň širokému okruhu osob žijících ve stejných životních poměrech společná, cestou každému přístupnou dosažitelná znalost skutečnosti (t. zv. notorieta) sprošťuje od zvláštního provádění důkazu.

( Rozhodnutí Zm I 5/29, 21.03.1929 )
Z odůvodnění:
Rozsudek sám pak zřejmě porušuje zákon v ustanovení § 258 odst. prvý tr. ř., podle něhož lze užíti spisů jako prostředků důkazních jen potud, pokud byly u hlavního přelíčení čteny. Rozsudek používá jako důkazu zprávy okresního soudu v Čes. Brodě ze dne 5. února 1927, která nejen že podle protokolu o hlavním přelíčení při hlavním přelíčení nebyla čtena, nýbrž vůbec ani ke spisům této trestní věci nebyla připojena.

Chtěl-li soud opříti rozsudek o tuto zprávu, bylo jeho povinností provésti při hlavním přelíčení důkaz opatřením a přečtením tohoto úředního spisu a povinnosti té jej nezbavovala tvrzená v rozsudku okolnost, že nevěrohodnost svědkova jest soudu známou, neboť nikoli již znalost soudu, nýbrž všeobecná neb aspoň širokému okruhu osob žijících ve stejných životních poměrech společná, cestou každému přístupnou dosažitelná znalost skutečnosti (t. zv. notorieta) sprošťuje od zvláštního provádění důkazů.

Tyto podmínky notoriety nejsou v souzeném případě po ruce, neboť, nehledíc ani k tomu, že nejde o skutečnost, nýbrž o úsudek (že nevěrohodnost svědkova je soudu známa), není úřední spis, jehož se rozsudek dovolává, spisem všeobecně každému přístupný, naopak jest to zpráva presidiální, zpráva úřadu administrativního, jež zpravidla ani všem soudcovským úředníkům téhož soudu není přístupna a jejíž použití k účelům důkazním v řízení soudním ať již trestním nebo civilním závisí od svolení nebo souhlasu dotyčné stolice správní, po případě i úřadu této stolici nadřízeného.