Rt 3417/1929
I. Souhlas s přečtením protokolární výpovědi (vzdání se osobního výslechu svědka) nemůže býti libovolně jednou stranou odvolán bez změněného podkladu věcného; nerozhoduje vůle nového obhájce, nýbrž jen vůle obžalovaného.

Dřívější souhlas s přečtením protokolu není však za všech okolností vížící, je-li vzhledem k okolnostem, jež později vyšly na jevo, k vyšetření pravdy nutno nebo žádoucno by svědek byl vyslechnut osobně.

II. Ke skutkové podstatě zločinu zprznění podle § 128 tr. zák. stačí po stránce objektivní již pouhý dotek těla (nahého).

III. Nepředpokládá se, by čin trval delší dobu, ani, by pachatelovým jednáním bylo skutečně dosaženo ukojení chlípných chtíčů, ani, by pachatelův úmysl směřoval výhradně k tomu cíli; stačí pohlavní zneužití, jež toliko dráždí nebo stupňuje smyslnost, a tomu odpovídající úmysl pachatele.

IV. Otázka, zda pachatel (§ 128 tr. zák.) jednal ze zvědavosti (jeho pohnutky), je povahy ryze skutkové a nikoli odborné; k jejímu vyřešení není zapotřebí odborných zkušeností a znalosti.

V. Jednočinný (ideální) souběh je vyloučen tam, kde pachatelovo jednání jest s hlediska trestněprávního všestranně zhodnoceno a ve všech skutkových složkách vyčerpáno již tím, že bylo podřaděno jednomu (zpravidla přísnějšímu) ustanovení zákona.

( Rozhodnutí Zm I 666/28, 15.03.1929 )
Z odůvodnění:
Rozsudkem byl obžalovaný uznán vinným, že v lednu 1923 v N. B. pro ukojení svých chlípných žádostí zneužil třináctileté Marie T-ové jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 127 tr. zák., a že se tím dopustil zločinu zprznění podle § 128 tr. zák.

Stížnost vytýká především, že se nalézací soud spokojil s přečtením protokolu Marie T-ové, nevyhověv návrhu obhájce na osobní výslech této svědkyně. Mezitímním nálezem tím nebyla však porušena zásada trestního řízení, zabezpečující zákonnou obhajobu. Osobní výslech svědkyně Marie T-ové byl obžalobou navržen, když se však ke hlavnímu přelíčení nedostavila, byl její svědecký protokol přečten za souhlasu veřejného obžalobce i obžalovaného (§ 252 čís. 4 tr. ř.). Teprve při druhém hlavní líčení, jež nebylo znovu prováděno, nýbrž podle doslovu protokolu bylo jen pokračováním dřívějšího, navrhl nový obhájce, by svědkyně T-ová byla osobně předvolána, by vysvětlila své udání, že jí obžalovaný nevnikl až do pochvy a že to trvalo jen malou chvilku, aniž však tento návrh blíže odůvodnil okolnosti, jež vyšly na jevo teprve provedením hlavního přelíčení.

Je jisto, že souhlas s přečtením protokolární výpovědi (vzdání se osobního výslechu svědka) nemůže býti libovolně jednou stranou odvolán bez změněného podkladu věcného, při čemž nerozhoduje vůle nového obhájce, nýbrž jen vůle obžalovaného, takže změna v osobě obhájce nepadá vůbec na váhu.

S druhé strany jest připustiti, že dřívější souhlas s přečtením protokolu není za všech okolností vížící, je-li vzhledem k okolnostem, jež později vyšly na jevo, k vyšetření věcné pravdy nutno nebo žádoucno, by svědek byl vyslechnut osobně. Avšak v souzeném případě nalézací soud zamítl onen návrh právem, neporušiv zásadu trestního řízení, jež zabezpečuje obhajování, nejen proto, že okolnosti, o nichž svědkyně byla vedena, byly plně a v podstatných směrech souhlasně s doznáním obžalovaného vysvětleny jejími údaji v přečteném již protokole, takže i bez ohledu na dřívější souhlas obžalovaného nebylo třeba osobního výslechu svědkyně, nýbrž hlavně i z toho důvodu, že okolnosti, jež svědkyně měla blíže vysvětliti, že obžalovaný, zneužívaje jejího těla, nevnikl prstem až do pochvy a že doteky ty trvaly jen malou chvilku, jsou bez významu pro právní posouzení případu.

Rozsudek ovšem na jednom místě bere za zjištěno, že obžalovaný vsunul Marii T-ové prst do pochvy, kdež ji lechtal, ač svědkyně při svém výslechu výslovně uvedla, že se obžalovaný nedostal prstem do pochvy. Netřeba se zabývati otázkou, zda by tu šlo o rozpor se spisy či o jinou vadnost rozsudku nebo snad jen o pouhé přepsání (na jiném místě rozsudek výslovně uvádí, že obžalovaný nevnikl až do pochvy pohlavního ústroje Marie T-ové, a z tohoto skutkového předpokladu soud vychází při právních úvahách), - neboť nejde tu o vadu, která by se týkala okolnosti rozhodné.

Stačí totiž ke skutkové podstatě zločinu zprznění po stránce objektivní již pouhý dotek těla, tím více těla nahého, jak svědkyně potvrdila a obžalovaný výslovně doznal (sáhl jsem jí na holé přirození, kde jsem jí mezi nohy strčil prst a polechtal jsem ji tam). Podkladem zjištění soudu bylo podle doslovu rozsudku i toto doznání obžalovaného, nejen výpověď svědkyně Marie T-ové. Nevyžaduje se ani, by takový čin trval delší dobu, jak se stížnost domnívá. Ostatně v souzeném případě šlo podle vylíčení obžalovaného i svědkyně T-ové a podle rozsudkových zjištění o skutek vyžadující přece určitý čas k dokonání.

Zmateční stížnost vytýká dále zmatečnost proto, že byl zamítnut obhájcův návrh, by byli slyšeni znalci lékaři o tom, že obžalovaný jest normálně založen a že proto jest správná, pokud se týče pravděpodobná jeho obhajoba, že spáchal čin ze zvědavosti, nikoli k ukojení svých chlípných žádostí.