Rt 3415/1929
I. Účelem ustanovení, podle něhož jest přečin úplatkářství dle § 3 čís. 3 zákona ze dne 3. července 1924, čís. 178 sb. z. a n. dokonán již pouhým přijetím úplatku, jest zabrániti již pouhému nebezpečí, jež - byť jen stupněm vzdálenějším - hrozí právnímu statku ryzího výkonu veřejných úřadů a služeb ze skutečnosti, že osoba, jež má (skutečně nebo domněle) vliv na činitele v úvahu přicházející, působí z pohnutky úplatku na činitele ty uplatňováním onoho vlivu v ten směr, by se v úvahách (má-li býti smlouva uzavřena a jak) neřídily výhradně hledisky věcnými.

II. Použití vlivu není složkou objektivní, nýbrž jen složkou subjektivní skutkové podstaty; stačí, že uplatňování vlivu na veřejného činitele bylo předpokládáno, zamýšleno, netřeba, by pak skutečně došlo k jeho uplatnění.

( Rozhodnutí Zm I 771/28, 14.03.1929 )
Z odůvodnění:
Vývody zmateční stížnosti lze shrnouti v námitku, že souzeným skutkem není skutková podstata přečinu, který v něm rozsudek shledává, splněna, protože

a) není zjištěno, že obžalovaný užil svého vlivu u veřejného činitele, jemuž příslušelo rozhodnouti o prodloužení pachtovní smlouvy, kterého se domáhala osoba, jíž byl obžalovaný uplacen,

b) protože byl úplatek vzhledem na hmotné a jinaké náklady obžalovaného a vzhledem na značnou výhodnost prodloužení pachtu pro úplatce prospěchem nepatrným.

Námitka neobstojí v žádném z obou směrů. Podle odst. čís. 3 § 3 zákona ze dne 3. července 1924, čís. 178 sb. z. a n. dopustí se přečinu, kdo z d§vodu v odst. 1 uvedeného, tudíž obzvláště z důvodu, by byla s někým uzavřena smlouva (jíž jest i prodloužení pachtu), dá si poskytnouti nikoli nepatrný prospěch, na nějž práva nemá, za to, že užije u veřejného činitele svého vlivu.

Účelem ustanovení, podle něhož jest přečin dokonán již přijetím úplatku, jest - jak plyne z jasného jeho doslovu - zabrániti již pouhému nebezpečí, jež - byť jen stupněm vzdálenějším - hrozí právnímu statku ryzího výkonu veřejných úřadů a služeb ze skutečnosti, že osoba, jež má (skutečně nebo domněle - viz další vývody) vliv na činitele v úvahu přicházející, působí z pohnutky úplatku na činitele ty uplatňováním onoho vlivu v ten směr, by se v úvahách, má-li smlouva býti uzavřena a jak, neřídili výhradně hledisky věcnými.

Použití vlivu není složkou objektivní, nýbrž jen složkou subjektivní skutkové podstaty, jinak řečeno není částí činnosti (zevního děje), kterou zákon tresce, nýbrž předmětem - výslovné nebo mlčky nastavší - dohody zúčastněných osob, z níž došlo k jedině zákonem po stránce zevního dění předpokládanému poskytnutí, pokud se týče přijetí úplatku (slibu úplatku), přesněji řečeno předmětem pohnutky dárce a slibu příjemce úplatku.

Stačí proto, že uplatňování vlivu na veřejného činitele bylo předpokládáno, zamýšleno a netřeba, by pak skutečně došlo k jeho uplatnění; tím méně třeba, by uplatňování vlivu mělo, arciť rovněž chtěný (slíbený) účinek (uzavření nebo prodloužení smlouvy), který po případě vůbec nastati nemohl, protože předpokládaný vliv uplácené osoby na veřejného činitele nebyl skutečný, nýbrž jen domnělý. Řídě se správným výkladem zákona neměl nalézací soud příčiny, uvažovati při opodstatnění odsuzujícího výroku i o tom, u kterých veřejných činitelů zakročil obžalovaný ve prospěch žádosti podplativší ho osoby a zda činitelé, u nichž zakročil, byli povoláni k rozhodnutí o žádosti.