Rt 3412/1929
I. Povinností soudu jest, by stejně jako v příčině jiných průvodních prostředků i věrohodnost a průvodní moc znaleckého posudku zkoumal pečlivě a svědomitě (druhý odst. § 258 tr. ř.), nerozhoduje ani tu o otázce, zda jest tu kterou skutečnost považovati za prokázanu, podle zákonných pravidel průvodních, nýbrž jen podle svého volného přesvědčení, získaného svědomitým zkoumáním všech pro a proti přednesených průvodních prostředků.

II. Odchýlil-li se soud od posudku znalcova, stačí (§ 270 čís. 5 tr. ř.), jsou-li v rozsudkových důvodech nastíněny úvahy, na jichž základě soud neshledal znalcův posudek přesvědčivým a pro sebe závazným.

( Rozhodnutí Zm I 395/28, 13.03.1929 )
Z odůvodnění:
Podle prvého odstavce § 126 tr. ř. pak má sice soud mimo jiné i tehdy, rozcházejí-li se znalci ve svém posudku o závažných skutečnostech, uložiti znalcům, by podali vysvětlení, a, kdyby to nevedlo k výsledku, opatřiti posudek jiných znalců.

Povinností soudu je, by stejně, jako je tomu též v příčině jiných průvodních prostředků, také věrohodnost a průvodní moc znaleckého posudku zkoumal pečlivě a svědomitě (druhý odstavec § 258 tr. ř.), než také, pokud jde o znalecký posudek, má průchod zásada, že o otázce, dlužno-li tu kterou skutečnost považovati za prokázánu, nerozhodují soudcové podle zákonných pravidel průvodních, nýbrž jen podle svého volného přesvědčení, získaného svědomitým zkoumáním všech pro a proti přednesených průvodních prostředků.

V případech, v nichž se soud odchýlil od posudku znalcova, tudíž stačí, jsou-li v rozsudkových důvodech nastíněny úvahy, na jichž základě soud neshledal znalcův posudek přesvědčujícím a pro sebe závazným.