Rt 3409/1929
I. Řidič motocyklu smí sice předpokládati, že vozidla přijíždějící opačným směrem budou se držeti po své straně silnice ve směru jízdy, jest však přes to povinen věnovati pozornost tomu, nepřibližuje-li se k němu opačným směrem vozidlo jedoucí proti předpisu po nesprávné straně silnice.

II. Subjektivní skutková podstata podle § 335 tr. zák. vyžaduje, by pachatel předvídal nebo mohl předvídati, že z jeho jednání může nastati konkrétní ohrožující stav, jenž pak vyvrcholil ve skutečnou škodu.

( Rozhodnutí Zm II 252/28, 7.03.1929 )
Z odůvodnění:
Zmateční stížnost namítá, že zjištěné jednání obžalovaného nezakládá skutkovou podstatu onoho přečinu ani po stránce objektivní ani po stránce subjektivní.

S právním názorem stížnosti, že tu není objektivní skutkové podstaty přečinu podle § 335 tr. zák. proto, že obžalovaný nebyl povinen se ubezpečiti, nemůže-li mu za jeho jízdy po levé straně silnice přijíti něco do cesty, nelze souhlasiti.

Obžalovaný, jenž jel podle skutkového zjištění rozsudkového motocyklem jím řízeným po správné straně silnice, směl ovšem předpokládati, že vozidla přijíždějící k němu opačným směrem, budou se podle silničního řádu též držeti na své straně silnice ve směru jízdy, t.j. že pojedou se stanoviska jízdy motocyklu obžalovaného po opačné straně silnice, byl však jako řidič motocyklu přes to povinen věnovati pozornost tomu, nepřibližuje-li se k němu opačným směrem vozidlo jedoucí proti předpisu po opačné straně silnice, neboť je všeobecně známo, že předpisy silničního řádu nebývají řidiči vozidel vždy zachovávány. Tvrdí-li dále stížnost s hlediska objektivní skutkové podstaty přečinu podle § 335 tr. zák., že obžalovaný učinil v souzeném případě vše, co učiniti mohl, přehlíží opačná skutková zjištění rozsudku, zejména zjištění, že se obžalovaný plně neubezpečil, nenalézá-li se někdo za oněmi třemi ženami, které šly proti němu po silnici, a nemůže-li mu něco přijíti v cestu za jeho jízdy po téže straně silnice, ve které jel, ve vzdálenosti jen asi 3 kroků od příkopu.

Naproti tomu nelze upříti oprávněnost námitce stížnosti, týkající se subjektivní stránky přečinu. Tvrdí-li stížnost v tomto směru, že obžalovaný nemohl předvídati, že cyklista Albín O., jenž, jeda opačným směrem po téže straně silnice, jako obžalovaný, předejel ve vzdálenosti jen asi 2 kroků od obžalovaného ony tři ženy, vleče za sebou druhého cyklistu, t.j. že má k svému jízdnímu kolu přivázáno druhé jízdní kolo, na němž jede Josef O., a zdůrazňuje-li, že obžalovanému nebylo dokázáno, že mohl tohoto druhého cyklistu, za jehož smrtelný činí rozsudek obžalovaného zodpovědným, viděti, chce tím zřejmě vyjádřiti, že rozsudek nezjišťuje, že obžalovaný předvídal nebo mohl předvídati, že z jeho jednání může nastati onen konkrétní ohrožující stav, jenž pak vyvrcholil ve skutečnou škodu, t.j. smrtelným úrazem Josefa O-y.

Rozsudek zjišťuje, jak je patrno z rozhodovacích důvodů, skutečně jen objektivně, co bylo na straně obžalovaného zdrojem ohrožení lidské bezpečnosti, a z čeho smrtelný úraz Josefa O-y vzešel, že totiž obžalovaný jel na silnici 10 m široké ve vzdálenosti jen asi 3 kroků od kraje silnice, že jel za daného stavu věci poměrně příliš rychle - rozsudek zaujímá v tomto směru zřejmě na základě posudku znalcova stanovisko, že obžalovaný jel rychlostí 25 - 30 km za hodinu -, takže nebyl pánem své rychlosti, a že se náležitě neubezpečil, není-li někdo za oněmi třemi ženami, a nemůže-li mu něco přijíti do cestu, nezjišťuje však, že obžalovaný předvídal nebo mohl předvídati, že jeho jednáním může býti způsobeno nebo zvětšeno nebezpečenství pro právní statky v § 335 tr. zák. uvedené, zejména shora řečenému Josefu O-ovi.

Poněvadž rozsudek je následkem tohoto nedostatku zjištění subjektivní stránky stižen zmatkem, bylo zmateční stížnosti podané ve prospěch obžalovaného již při neveřejné poradě vyhověti.