Rt 3408/1929
I. Ke skutkové podstatě zločinu podvodu se vyžaduje po stránce subjektivní, by pachatel jednal v úmyslu někoho poškoditi; ani o škodě ani o tomto úmyslu nelze mluviti tam, kde škoda nemohla z uvedení v omyl (z oklamání) vzniknouti.

II. Mezi uvedením v omyl a škodou musí býti příčinná souvislost, škoda musí býti způsobena podvodným jednáním.

( Rozhodnutí Zm I 116/28, 7.03.1929 )
Z odůvodnění:
Stěžovatel namítá, že schází náležitost skutkové podstaty zločinu podvodu, totiž škoda z uvedení v omyl, neboť nalézací soud nezjistil výslechem v rozsudku jmenovaných osob, zda těmto platy nebyly vykonány. Uvádí-li rozsudek, že stěžovatel tyto platy nekonal, nemá přesvědčení soudu v průvodním řízení opory.

Dále namítá, že nelze mluviti o uvedení v omyl s úmyslem způsobiti škodu, poněvadž stěžovatel se v účetnictví nevyznal a jde jen o chyby zaviněné neodborným vedením knih. Ke skutkové podstatě zločinu podvodu se po stránce subjektivní vyžaduje, by pachatel jednal v úmyslu někoho poškoditi. O škodě a ovšem ani o úmyslu, škodu způsobiti, nelze mluviti tam, kde škoda nemohla vzniknouti z uvedení v omyl, t.j. z oklamání. Mezi uvedením v omyl a škodou musí býti příčinná souvislost, neboť škoda musí býti způsobena podvodným jednáním.

Nalézací soud má za to, že stěžovatel uvedl jednotu pracujícího lidu v omyl tím lstivým předstíráním, že zaknihoval platy pro řečené osoby, které vůbec nekonal, nepraví však, z kterého jednání neb opomenutí oklamané jednotě nebo někomu jinému škoda vzejíti měla a vzešla. Zdá se, že nalézací soud měl na mysli škodu, kterou stěžovatel tím způsobil, že částky z pokladny vzal a si ponechal, ve kterém případě by se jednalo o zpronevěru a nikoliv o škodu, která by byla vznikla podvodným jednáním stěžovatele.

Námitka stěžovatele, že žádná škoda nevznikla, je jen potud oprávněná, že soud nezjistil příčinnou souvislost mezi oklamáním jednoty a zamýšlenou případně nastalou škodou a tím ani nezjistil úmysl § 197 tr. zák. požadovaný, způsobiti škodu podvodným jednáním (oklamáním).

Nejvyšší soud k tomu připomíná, že ke skutkové podstatě zločinu podvodudle §-u 197 tr. zák. se vždy vyžaduje po stránce subjektivní, by pachatel jednal v úmyslu někoho poškoditi; ani o škodě ani o tomto úmyslu nelze mluviti tam, kde škoda nemohla z uvedení v omyl (z oklamání) vzniknouti. Navíc jest nezbytno, by mezi uvedením v omyl a škodou musí býti příčinná souvislost, škoda musí býti způsobena podvodným jednáním.

Poněvadž rozsudek nalézacího soudu v tomto směru neobsahuje zjištění a nelze se obejíti bez nového hlavního přelíčení, vyhověl nejvyšší soud zmateční stížnosti podle § 5 tr. nov. za souhlasu generálního prokurátora, již v neveřejném sezení, zrušil rozsudek v napadené části a věc vrátil nalézacímu soudu, by v rozsahu zrušení o ní znovu jednal a rozhodl, přihlížeje při tom k právoplatné části rozsudku.