Rt 3405/1929
Ani posudek lékařské fakulty není pro nalézací soud bezpodmínečně závazným (§ 258, 288 čís. 3 tr. ř.).

Není zákonného předpisu, který by zabraňoval soudu provésti nové vyšetření duševního stavu vzhledem k tomu, že obviněný byl již v jiném předchozím případě co do duševního stavu zkoumán a o jeho stavu podán posudek, třeba i lékařskou fakultou.

( Rozhodnutí Zm I 86/29, 2.03.1929 )
Z odůvodnění:
Zmateční stížnost zastává arci názor, že v souzeném případě nemělo býti vyšetřujícím soudcem, pokud se týče radní komorou vůbec, nařízeno zkoumání duševního stavu obžalovaného soudními znalci, poněvadž o jeho duševním stavu byl tu již fakultní posudek, zjišťující trvalou duševní chorobu, tedy i pro dobu roku 1923, kdy byl spáchán trestný čin. Mělo prý tudíž na základě tohoto fakultního posudku býti trestní řízení, o něž nyní jde, zastaveno, nikoli nařízeno nové zkoumání duševního stavu. Sluší prý proto považovati posudek soudních lékařů za právně neplatný, poněvadž není než nepřípustným přezkoumáváním posudku fakultního.

Sama stížnost uznává, že trestní řízení, o něž tu jde, je úplně rozdílné od trestních řízení, ve kterých bylo použito fakultního posudku. Upatňoval-li obžalovaný v tomto novém trestním řízení, že je duševně chorý, a vzešly-li soudu pochybnosti o jeho duševním zdraví, byl tím podle § 134 tr. ř. dán nepochybně důvod k prozkoumání duševního stavu obžalovaného dvěma lékaři. Nikde v zákoně není předpisu, který by zabraňoval soudu provésti nové vyšetření duševního stavu vzhledem k tomu, že obviněný byl již v jiném předchozím případě co do duševního stavu zkoumán a o stavu jeho podán posudek, třeba i lékařskou fakultou. V souzeném případě navrhl ostatně státní zástupce zkoumání duševního stavu zejména proto, poněvadž tu byl také posudek, podaný psychiatry zemského soudu v Berlíně, jenž je od fakultního posudku odlišný.

Soud má zpravidla přibrati znalce trvale u soudu ustanovené pro ten který obor (trvalé znalce), a dovoluje jen za vyjímečných okolností, by místo těchto znalců byli přibráni jiní. A podle § 126 tr.ř. (v novém doslovu) nelze již vyžadovati posudek od lékařských fakult, nýbrž je pro případ vadnosti nebo pochybnosti posudku znalců upraven postup nový, v zákoně blíže vyznačený. Uznala-li radní komora zemského trestního soudu v Praze, zejména i vzhledem k tomu, že jde o trestní případ úplně samostatný, že v tomto novém trestním řízení jest zkoumati duševní stav obžalovaného znova, a to nejprve dvěma soudními znalci, nebyly tímto postupem zákonné předpisy porušeny, nýbrž naopak byla jim zjednána platnost. O přezkoumání fakultního posudku, jaké má na mysli rozhodnutí bývalého vídeňského zrušovacího soudu č. 84., nemůže býti v souzeném případě řeči a, učinili soudní znalci lékaři své povinnosti zadost (§ 134 odst. druhý tr. ř.), vzavše při podání posudku v úvahu i posudek fakultní.

Obžalovanému a jeho obhajobě nebyla ani odňata obrana proti posudku znalců lékařů, naopak poskytovalo jim ustanovení § 126 tr. ř. (nový doslov) dosti možnosti, by proti posudku tomu uplatnili své pochybnosti a případnými návrhy dali podnět k postupu tam blíže vyznačenému.

Dodáno budiž posléze, že ani posudek fakultní přes nepopíratelnou vědeckou autoritu místa, z něhož vyšel, není o sobě pro nalézací soud, jemuž o otázce, zda nějakou okolnost jest považovati za prokázanou, rozhodovati jest podle volného uvážení čerpaného ze svědomitého zkoumání všech průvodů (§ 258 tr. ř.), bezpodmínečně závazným, a že nalézací soud nezaložil své přesvědčení jen na posudku soudních lékařů, nýbrž i na výpověděch slyšených osob, na okolnostech při hlavním přelíčení na jevo vyšlých a na bezprostředním dojmu, jejž na soud učinil obžalovaný při hlavním přelíčení.