Rt 3404/1929
I. T.zv. zmenšená příčetnost, duševní méněcennost nebo zatíženost není duševním stavem vylučujícím podle § 2 a), b), tr. zák. příčetnost, aniž zrůdný pud pohlavní (homosexualismus povahy sadistické) sám o sobě, není-li výronem všeobecné poruchy duševní.

II. Otázka postačitelnosti podkladu pro podání spolehlivého posudku jest otázkou odbornou, již řešiti je znalcům podle jejich přísahy (§ 121 tr. ř.).

( Rozhodnutí Zm I 746/28, 2.03.1929 )
Z odůvodnění:
Když při hlavním porotním přelíčení soudní lékaři přednesli posudek o duševním stavu obžalovaného, navrhl obhájce, by byl obžalovaný dodán do ústavu pro choromyslné, by byly vyšetřeny jeho rodinné poměry v R., by bylo konáno šetření o úmrtích v rodině obžalovaného, o jeho sourozencích, by byly vyšetřeny u jeho zaměstnavatelů příčiny vystoupení ze služby, a by na základě tohoto materiálu byl znovu vyšetřen duševní stav obžalovaného, neboť obžalovaný jest prý nepříčetný podle § 2 a), neb aspoň § 2 b) tr. zák. - Když znalec v přítomnosti a za mlčky daného souhlasu druhého znalce prohlásil, že dodatečné šetření nemohlo by nic změniti na posudku znalců, a když byl k dotazům obhájcovým podal žádaná vysvětlení (ve smyslu § 126, odst. prvý tr. ř. v doslovu zákona čís. 107/127), - rozhodl soudní dvůr, že se návrh obhájcův zamítá s poukazem na toto prohlášení znalcovo.

Po stránce věcné jest zdůrazniti, že vyšetřující soudce podle protokolu ze dne 9. října 1928 zjišťoval osobní a rodinné poměry obžalovaného i členů jeho rodiny. Obžalovaný uvedl, že neprodělal nemoci, až na záškrt v dětství a zápal plic v 19. roku, a že se cítí tělesně i duševně úplně zdráv. Ohledně členů rodiny neudal nic, co by mohlo poukazovati na dědičné zatížení. Vyšetřující soudce neshledal příčiny k podrobnějšímu vyšetřování těchto poměrů. také nález i posudek soudních lékařů zabývá se osobními, rodinnými a zdravotními poměry obžalovaného i po stránce dědičného zatížení a dospívá k závěru, že obžalovaný není stižen duševní chorobou, a že jeho pohlavní pocit není u něho vrozený, nýbrž získaný jednak mravní defektností, jednak nenáležitou výchovou v době dospívání. Tím padá potřeba onoho dalšího vyšetřování, to tím spíše, ana i otázka postačitelnosti podkladu pro podání spolehlivého posudku jest otázkou odbornou, již řešiti je znalcům podle jejich přísahy (§ 121 tr. ř.) a již znalci v souzeném případě zodpověděli kladně.

Zákon v § 2 písm. a),b) tr. zák. předpokládá naprosté chybění rozumu, buďto trvalé, nebo střídavé. T. zv. zmenšená příčetnost, duševní méněcennost nebo zatíženost není duševním stavem vylučujícím podle § 2 a), b), tr. zák. příčetnost, aniž zrůdný pud pohlavní (homosexualismus povahy sadistické) sám o sobě, není-li výronem všeobecné poruchy duševní, jíž znalci v souzeném případě vyloučili.