Rt 3401/1929
I. Podkladem úvah nalézacích soudů o smyslu, významu, dosahu, směru a účelu projevu (úmyslu mluvčího) nemůže býti výlučně ona část projevu, v níž obžaloba shledává trestný čin, nýbrž jest přihlížeti i k okolnostem projev podmínivším a doprovázejícím, obzvláště k jiným - předchozím nebo následujícím - projevům, pokud se týče částem celkového projevu, jsou-li alespoň ve vnitřní souvislosti s pozastaveným projevem nebo s jeho částí.

Výrok sám o sobě závadný může pozbýti, a stejně může výrok sám o sobě nezávadný, nabýti protiprávní povahy předchozími nebo dalšími výroky, vztahují-li se zřejmě neb alespoň poznatelně k onomu výroku způsobem jimi naznačeným.

Jiné projevy mluvčího mohou poukazům - v závadném projevu (dílu projevu) obsaženým - na události minulé nebo na názory (hesla) jiných osob dodati ráz (smysl a účel) schvalování jednání nebo smýšlení projevivšího se v oněch událostech nebo názorech (heslech), nebo i ráz (smysl a účel) zrazování od něho.

II. Jest podněcováním jakékoliv - přímé nebo nepřímé, výslovné nebo skryté - působení na mysle jiných osob, které směřuje podle povšechné své povahy způsobem pro osoby, kterým svědčí, poznatelným a podle úmyslu pachatelova k tomu, by byla v osobách těch vyvolána nálada páchati zločin toho druhu, k jakému podněcovací projev poukazuje, aniž na tom záleží, že jest v době podněcování ještě nejisto, kdy a zda vůbec dojde ke skutečnému spáchání dotyčného zločinu.

III. Výraz "podněcovati" označuje již pojmově jednání vedené úmyslem, by na mysl posluchačů bylo působeno ve směru zákonem naznačeném; není proto třeba úmysl ten zvláště zjišťovati a odůvodňovati.

( Rozhodnutí Zm I 695/28, 1.03.1929 )
Z odůvodnění:
Stížnosti nelze upříti důvodnost po stránce skutkové, po které vytýká rozsudku neúplnost z důvodu, že rozsudek "nedoceňuje zjištěná fakta", neboli - jak předchozí vývody stížnosti zřetelně naznačují - že nepřihlíží při výkladu oné části řeči obžalovaného, která jest podkladem napadené části výroku o vině, k některým, stížností uvedeným projevům, jež učinil obžalovaný v dalším postupu řeči. Pro výklad souzených projevů, pro určení smyslu, významu, doslovu, směru a účelu projevu, jakož i úmyslu mluvčího ustálila se v judikatuře zrušovacího soudu zásada, že podkladem úvah nalézacích soudů nemůže býti jen ona část projevu, v níž obžaloba shledává trestný čin, že jest naopak v úvahách těch přihlížeti také k okolnostem projev podmínivším a doprovázejícím, obzvláště k jiným - předchozím nebo následujícím - projevům, pokud se týče k částem celkového projevu, jsou-li alespoň ve vnitřní souvislosti s pozastaveným projevem nebo s pozastavenou částí projevu.

Výrok sám o sobě závadný může pozbýti a stejně může výrok sám o sobě nezávadný nabýti protiprávní povahy předchozími nebo dalšími výroky, vztahují-li se zřejmě neb alespoň poznatelně k onomu výroku a zavdávají-li tím posluchačům podnět, by rozuměli onomu výroku způsobem jimi naznačeným. Obzvláště mohou jiné projevy mluvčího poukazům - v závadném projevu (dílu projevu) obsaženým - na události minulé nebo na názory (hesla) jiných osob dodati ráz (smysl a účel) schvalování jednání nebo smýšlení projevivšího se v oněch událostech nebo názorech (heslech) aneb i ráz (smysl a účel) zrazování od něho.

Další námitku, že ve výroku, ve kterém shledává rozsudek zločin podněcování k násilné změně ústavy, lze snad spatřovati schvalování nebo pobuřování - asi podle § 16 čís. 2, pokud se týče § 14 čís. 1 zákona na ochranu republiky ( zák. č. 50 z 19.3.1923 Sb.) - , nikdy však zločin přímého podněcování k aktivnímu zasažení, t.j. direktní - patrně výslovnou - výzvu k útoku - asi bezprostředně, ihned nastávajícímu útoku - na státní formu, lze odkázati na ustálený již výklad § 15 čís. 3 zákona, že nevymezuje formu intellektuelního původcovství na zločinech tam uvedených, nýbrž používá na ně povšechné zásady § 9 tr. zák., takže jest podněcováním jakékoliv - přímé nebo nepřímé, výslovné nebo skryté - působení na mysle jiných osob, které směřuje podle povšechné své povahy způsobem pro osoby, kterým svědčí, poznatelným a podle úmyslu pachatelova k tomu, by byla v osobách těch vyvolána nálada páchati zločin toho druhu, k jakému podněcovací projev poukazuje, aniž na tom záleží, že jest v době podněcování ještě nejisto, kdy a zda vůbec dojde ke skutečnému spáchání dotyčného zločinu.

Pokud stížnost vytýká, že subjektivní stránka není v rozsudku zjištěna, jest podotknouti, že výraz "podněcovati" označuje již pojmově jednání vedené úmyslem, by na mysl posluchačů bylo působeno ve směru zákonem naznačeném a že proto úmysl ten netřeba zvláště zjišťovati a odůvodňovati (viz rozhodnutí čís. 1874 sb. n. s.).