Rt 3394/1929
Otázka, zda byl služební výkon vrchnostenské osoby v době činu již ukončen, či nikoli, jest právně bezvýznamnou pro posouzení, zda obžalovaný spáchal přestupek podle §u 312 tr. zák., k jehož skutkové podstatě se nevyžaduje, by čin byl spáchán v době, kdy ona osoba zakročuje proti pachateli, nýbrž postačuje, byl-li čin spáchán v době, kdy vrchnostenská osoba konala sůj úřad nebo službu a v souvislosti s tímto.

( Rozhodnutí Zm I 418/28, 20.02.1929 )
Z odůvodnění:
Zmateční stížnost státního zastupitelství napadá tento rozsudek potud, pokud jím bylo vysloveno, že rozsudkem zjištěné jednání obžalovaného Jaroslava K-y neuzavírá v sobě ani skutkovou podstatu přestupku podle § 312 tr. zák. Stížnosti nelze upříti oprávnění.

Napadený rozsudek zjišťuje v rozhodovacích důvodech, že osudného dne pobíhal za honu pořádaného Karlem Š-ou v lese, který patří otci obžalovaných, ve kterém však náleží právo honební Š-ovi, pes, patřící otci obžalovaných, že se proto odebral přísežný lesní hajný Š-ův František V. k obžalovanému Jaroslavu K-ovi v řečeném lese pracujícímu a pravil mu: "Pane K., toho psa s sebou neberte, co myslíte, že by se stalo, kdybych Vám jej odstřelil?", že obžalovaný Jaroslav K. V-ovi, který neměl na sobě služební oděv a snad ani služební odznak, avšak byl obžalovaným dobře znám, jako lesní hajný Karla š-y, drže v ruce sekeru, odvětil, by ho nenapadlo psa zastřeliti, že by mu (V-ovi) dal na místě sekerou, a po dalším upozorňování se strany řečeného hajného k tomuto se vyjádřil: "Jděte pryč, nebo Vám dám tou sekerou, třeba bych šel proto do Tábora!" Přes to neshledává rozsudek v tomto jím zjištěném jednání obžalovaného Jaroslava K-y ani skutkovou podstatu přestupku podle § 312 tr. zák., v podstatě proto, že slova obžalovaného Jaroslava k-a k přísežnému lesnímu hajnému V-ovi zakládala by skutkovou podstatu tohoto přestupku jen, kdyby byl onen přísežný lesní hajný konal službu v době, kdy obžalovaný oněch slov užil. Tohoto předpokladu prý tu však není, neboť služební výkon V-ův, záležející v zakročení proti obžalovanému Jaroslavu K-ovi, byl prý vyčerpán slovy: "Pane K., toho psa s sebou neberte" takže to, co následovalo, bylo prý jen soukromou rozmluvou, správně hádkou mezi V-em a obžalovaným Jaroslavem K-ou a nespadalo pod pojem vykonávání služby přísežného lesního hajného.

Toto právní posouzení případu je, jak stížnost právem uvádí mylné. Jest ona otázka právně bezvýznamnou pro posouzení, zda spáchal obžalovaný Jaroslav K. oněmi výroky přestupek podle § 312 tr. zák.; neboť ke skutkové podstatě tohoto přestupku se nevyžaduje, by čin byl spáchán v době, kdy vrchnostenská osoba zakročuje proti pachateli nebo kdy jde vůbec o předsevzetí určitého úkonu spadajícího do oboru jejího úřadu nebo její služby, nýbrž stačí, byl-li čin spáchán v době, kdy vrchnostenská osoba konala vůbec svůj úřad nebo svou službu.

Rozsudek přikládá tudíž neprávem oné otázce význam též v tomto směru a dospívá v důsledku toho k mylnému právnímu posouzení případu s hlediska skutkové podstaty přestupku podle § 312 tr. zák. Konal-li František V. v době, kdy obžalovaný Jaroslav K. pronesl k němu podle skutkového zjištění rozsudku ony výroky, v řečeném lese vůbec službu jako hajný k dozoru nad myslivostí v tomto lese ustanovený a do přísahy vzatý, byla-li tato skutečnost obžalovanému Jaroslavu K-ovi známa a byl-li si mimo to vědom, že zlehčuje svými výroky autoritu přísežného hajného, mohla by býti podle řečeného ve zjištěných výrocích obžalovaného Jaroslava K-y shledána skutková podstata přestupku podle § 312 tr. zák.