Rt 3378/1929
Rozsudek, jejž vynesl okresní soud o zločinu nebo přečinu, jest pro absolutní nepříslušnost soudu sám o sobě (ipso iure) neplatným a nemůže brániti zahájení zákonného řízení právě tak, jako by mu nebylo na závadu opatření administrativní nesoucí se k trestnému činu. Ve příčině zločinu nebo přečinu příslušný soud může proto, nehledě k vynesenému rozsudku, zakročiti a má jen při výměře trestu míti zření k trestu, obviněným snad již vytrpěnému.

( Rozhodnutí Zm I 51/28, 24.01.1929 )
Z odůvodnění:
Za vylíčeného stavu věci je zjevno, že okresní soud o činu, zakládajícím zločin, rozhodl jako o pouhém přestupku, tedy o činu, jemu k souzení přikázaném, zároveň též následkem nesprávného použití zákona (§ 363 čís. 4 tr. ř.). Právem shledal tudíž nalézací soud splněnými předpoklady, za nichž bylo podle § 363 čís. 4 tr. ř. možno pokračovati v trestním řízení proti obžalovanému pro zločin ve smyslu § 81 tr. zák. podle všeobecných předpisů bez podmínek a formalit obnovy, a případně právní stránku věci vystihuje rozsudek, právě v rozhodovacích důvodech, že okresní soud použil zákona nesprávně a že, soudiv o činu, pro který byla již jako pro zločin podána právoplatná obžaloba, překročil svou věcnou příslušnost tak, že výrok jeho trestního příkazu je podle zásady § 363 čís. 4. tr. ř. ipso iure zmatečným.

Již vládní motivy k § 363 tr. ř. (Kaseser II str. 116/117) výslovně zdůrazňují, že rozsudek, jejž vynáší okresní soud o zločinu nebo přečinu, jest pro absolutní nepříslušnost soudu sám o sobě (ipso iure) neplatný a nemůže bránit brániti zahájení zákonného řízení, právě tak, jako by mu nebylo na závadu opatření administrativní nesoucí se k trestnému činu.

Ve příčině zločinu nebo přečinu příslušný soud může proto, nehledě k vynesenému rozsudku, zakročiti a má jen při výměře trestu míti zření podle právní zásady obecně uznané k trestu, obviněným snad již vytrpěnému. I když se spatřuje v předpisu čís. 4 § 363 tr. ř. (viz. Storch, Řízení trestní, II, str. 577, pozn. 6.) positivní vyjímka ze zásady právní moci a z pravidla "ne bis in idem", nelze shledati postup sborového soudu prvé stolice závadným, k čemuž budiž jen podotčeno, že ani okolnost, že v souzeném skutku opět shledán byl je přestupek § 312 tr. zák., na věci nic nemění, protože oprávněnost postupu podle § 363 čís. 4 tr. ř. sluší přirozeně posuzovati podle stavu věci, kdy postup ten byl zahájen, ne podle konečného výsledku provedeného trestního řízení. Jelikož nejde o "obnovu" trestního řízení (viz první větu § 363 tr. ř.), právem prohlásil nalézací soud trestní příkaz okresního soudu zrušeným teprve v novém rozsudku (srov. Storch, ibidem pozn. 7).