Rt 333/1921
K otázce hodnocení důkazů.

( Rozhodnutí Kr I 525/20, 15.01.1921 )
Z odůvodnění:
Neúplnost dokazování je ve smyslu zákona nejen tehdy, když ve zjištěních nalézacího soudu jsou mezery, nýbrž i tenkráte, když zjištění tu sice je, nepřišlo však k místu způsobem formálně dle zákona bezvadným. Vadnost taková může býti přivoděna zejména též tím, že nalézací soud neuvážil důležité průvodní prostředky nebo skutečnosti, jež vyšly při hlavním přelíčení na jevo. Aby vyhnul se této výtce, jest soud pod následky zmatečnosti povinen, v rozsudku prokázati, že všechny vyskytnuvší se rozhodné skutečnosti uvážil, a vyložiti, jak se přenesl přes ony skutečnosti, které svědčí proti jeho zjištění.

Této zákonné povinnosti však nalézací soud v tomto případě nedostál, ačkoliv skutečnosti, stížností vytknuté a v rozsudku nehodnocené, jsou takového rázu, že nevylučují předem již možnost, že by soud, kdyby k nim byl podle zákona přihlížel, nebyl dospěl k jinému přesvědčení nežli jak se stalo. Poněvadž skutečnosti ty mají důležitost pro řešení otázky co do viny obou obžalovaných, dlužno jim přiznati rozhodující význam, takže jich pominutí zakládá neúplnost.