Rt 33/1919
Pro totožnost skutku, daného v obžalobu, se skutkem, o němž rozsudkem bylo uznáno (§ 267 tr. ř.), záleží na tom, zda obžaloba namířena jest právě tak, jako rozsudek, proti účasti obžalovaného na určitém příběhu neb určité události, z níž vzešel týž trestní výsledek.
( Rozhodnutí Kr I 4/19, 5.04.1919 )

Z odůvodnění:
Především dlužno odpověděti na procesuální námitku, kterou uplatňoval obhájce obžalovaného Bedřicha T. oproti vývodům zástupce generální prokuratury trestnost jednání tohoto obžalovaného, že proto ohledně pro nákup citronů, nikoliv však pro sprostředkování nákupu, v kteréžto sprostředkovatelské činnosti spatřuje právě zástupce generální prokuratury trestnost jednání tohoto obžalovaného, že proto ohledně něho nemůže býti vynesen odsuzující rozsudek pro sprostředkování tedy pro čin, na který obžaloba nezněla ani původně, aniž byla naň za hlavního přelíčení rozšířena. Námitka tato jest neoprávněna. Jest sice správno, že v tenoru obžaloby jest řeč pouze o nákupu citronů. Než předmětem obžaloby jest ve smyslu §§ 207 a 267 tr. ř. účast obžalovaného na určitém příběhu neb určité události, z kterých vzešel výsledek pod obžalobu vzatý. Vlastním předmětem obžaloby jest tedy skutečnost, že obžalovaný přivodil tento výsledek svým jednáním při konkrétní události, nikoliv však jednotlivé období této události neb jednotlivé okolnosti, trestní čin provázející. Jest věcí soudu nalézacího, by případ, jenž jest předmětem obžaloby, prozkoumal ve všech jeho směrech a ve všech okolnostech, jež mají příčinný vliv na trestný výsledek, aby pak odpověděl ve svém rozsudku na otázku v obžalobě položenou, zda a pokud se obžalovaný svou účastí na příběhu v obžalobě naznačeném dopustil trestného činu a kterého zákona dlužno na tento čin použíti.