Rt 328/1921
I. Občanské stráže, jsou jen dobrovolnou svépomocnou akcí občanstva na ochranu majetku proti zlodějům. Jich členové nestávají se pro nedostatek pověření úřadem obecními zřízenci a nepožívají ochrany podle § 68 tr. z., nepřísluší jim však ani zvláštní povinnost takových zřízenců.

II. Trestným podle § 93 tr. z. jest i jinak oprávněné obmezení osobní svobody, když vědomě překročovalo hranice pro dosažení účele zadržení nezbytné anebo nebylo zúmyslně bez prodlení oznámeno řádné vrchnosti.

Z odůvodnění:

Především neprávem shledána byla v týrání vojínů Antonína P. a Bohumila K. obžalovaným Janem H., Ignátem a Tomášem Sch. též skutková podstata přestupku § 331 tr. z., poněvadž neprávem spatřoval soud nalézací ve jmenovaných obžalovaných jako členech sklepní stráže vrchnost ve smyslu § 68 tr. z. Tato sklepní stráž vyvolána byla ovšem, jak rozsudek zjišťuje, usnesením obecního výboru, dle něhož střídavě 20, později 10 mužských obyvatelů mělo konati strážní službu na ochranu vinných sklepů. Ale právě ve skutečnosti, že jednotliví členové této stráže nebyli individuelně obecním úřadem označeni, nýbrž mužské obyvatelstvo obce střídavě funkci tu obstarávalo, vyplývá, že šlo jen o dobrovolnou svépomocnou akci občanstva na ochranu majetku proti zlodějům, která pro nedostatek pověření úřadem nečinila z jednotlivců zřízence úřadu obecního. Jako jim tedy nepřísluší ochrana dle § 68 tr. z., tak nepřísluší jim též zvláštní povinnosti takových zřízenců.

Neprávem však sprostil soud nalézací též veškeré obžalované od obžaloby pro zločin veřejného násilí. Ze skutečnosti, že trestní zákon zásadně, důsledkem zákonů na ochranu osobní svobody, chrání v § 93 osobní svobodu člověka proti neoprávněnému omezování a že i v případu, kde zadržení bylo ať již objektivně, nebo subjektivně oprávněným, nastává povinnost, ohlásiti je neprodleně řádné vrchnosti, plyne, že zodpovědným činí dle § 93 tr. z. i jinak oprávněné omezení osobní svobody, když buď co do intensity, nebo co do trvání vědomě překročovalo hranice pro dosažení účele zadržení nezbytné, nebo nebylo-li zúmyslně bez prodlení oznámeno řádné vrchnosti. Proto jest právě pochybeným stanovisko rozsudku v odpor vzatého, jenž spokojil se na odůvodnění výroku osvobozujícího zjištěním, že zadržení vojínů P. a K. bylo beztrestným, poněvadž je obžalovaní zadrželi v dobré víře, že jsou lidé nebezpeční cizímu majetku a škodliví. Sám naříkaný rozsudek zjišťuje, že vojenská hlídka byla nejenom zadržena a že jí byly odebrány zbraně, nýbrž že oba vojíni byli s výkřiky "Hauťs" biti a na těle poraněni, že byl vojín K. ve sklepě, do nějž byl zaveden, nucen píti víno, že byl vojín ten ve sklepě políčkován a že byl nucen na povel vykonávati různé vojenské cviky.

Jest patrno, že tato další omezování osobní svobody obou vojínů nedají se ospravedlniti tím, že je obžalovaní bona fide pokládali za lidi škodlivé a nebezpečné a že přesahují míru obmezení osobní svobody za těchto okolností dle § 93 tr. z. přípustnou. Že se pak i co do času zadržení a věznění obou vojínů přesahovalo i jen domněle nutnou potřebu, tomu zdá se nasvědčovati okolnost, že je obžalovaní po několika hodinách, doprovodivše je za sklepy, na svobodu propustili.