Rt 3227/1928
Nejde o vydírání (§ 98 b) tr. zák.), čelilo-li násilí, jehož bylo užito, k vynucení konání nebo opomenutí, na něž měl pachatel (skutečné nebo domnělé) právo.

Jde o pouhý přestupek podle § 431 obč. zák., zjednal-li si manžel klid ku spánku tím, že vystřelil na ostro, aby zastrašil manželku, rušící ho ve spánku.

(Rozh. ze dne 19. července 1928, Zm II 124/28.)

Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Moravské Ostravě ze dne 17. ledna 1928, jímž byl obžalovaný, byv obžalován pro zločin nedokonaného těžkého poškození na těle podle §§ 8, 155 a) tr. zák. a přestupek podle §§ 32, 36 zbr. pat. uznán vinným toliko přestupkem podle § 431 tr. zák. a přestupkem podle §§ 32, 36 zbroj. pat.

Důvody:

Státní zastupitelství podalo na obžalovaného obžalobu pro zločin nedokonaného těžkého uškození na těle podle §§ 8, 155 a) tr. zák., spáchaný prý tím, že dne 5. září 1927 v P. vystřeliv opětně z ostře nabitého revolveru na svou manželku Františku K-ovou v úmyslu, by jí způsobil přerušení zdraví nebo nezpůsobilost k povolání v trvání alespoň 20 dní nebo ublížení samo o sobě těžké, předsevzal čin ke skutečnému vykonání těžkého uškození na těle vedoucí, při čemž obmýšlený zlý skutek jen náhodou dokonán nebyl; a mimo to pro přestupky podle §§ 32 a 36 zbroj. patentu. Nalézací soud uznal obžalovaného vinným těmito přestupky, vzal dále za prokázáno, že obžalovaný vypálil tenkráte tři ostré rány z revolveru, neshledal však prokázaným, že obžalovaný při tom jednal v úmyslu, by své manželce těžce na těle uškodil, t. j. by přivodil některý z těžkých výsledků v § 152 tr. zák. uvedených, nebo že vůbec na svou manželku mířil, a uhnal obžalovaného v tomto směru vinným pouze přestupkem proti bezpečnosti těla podle § 431 tr. zák. Zmateční stížnost státního zastupitelství napadá tento rozsudek soudu prvé stolice toliko potud, pokud jím bylo jednání obžalovaného záležející v tom, že vypálil tři rány z revolveru, podřaděno pouze pod ustanovení § 431 tr. zák., a uplatňuje v tomto směru číselně důvod zmatečnosti podle § 281, čís. 9 a) tr. ř., jejž spatřuje v tom, že nalézací soud nepodřadil toto jednání obžalovaného také pod ustanovení § 98 a) nebo b) tr. zák. a ani neuvažoval o tom, zda nespadá ono jednání pod tato ustanovení zákona, ačkoliv prý měl o tom uvažovati již proto, že obžalovaný tvrdil, že vypálil rány z revolveru za tím účelem, by svou manželku, již byl krátce před tím pro láteření a nadávání vyhodil z bytu, zastrašil, by upustila od pokusu vniknouti oknem do jich bytu. Uplatňování zmatku podle § 281, čís. 9 a) tr. ř. je pochybeno již proto, že rozsudek podle shora uvedeného nevyslovuje, že jednání obžalovaného, o něž tu jde, nezakládá skutkovou podstatu trestného činu náležejícího před soud, nýbrž shledává naopak v tomto jednání takový trestný čin, přestupek podle § 431 tr. zák. Vývody stížnosti dlužno však zkoumati též s hlediska důvodu zmatečnosti podle § 281, čís. 10 tr. ř., jejž má stížnost zřejmě na mysli. Tento zmatek jest dán i tehdy, jestliže skutek, na němž se rozhodnutí zakládá, byl podřaděn pod mírnější trestný čin, a lze v takovém případě domáhati se uplatňováním zmatku podle čís. 10 § 281 tr. ř., by rozsudek byl zrušen a skutek podřaděn pod onen zákon, který je z několika zákonů k němu se vztahujících nejpřísnějším, protože trestní zákon stojí na stanovisku, že spadá-li skutek (mimo případ ideálního souběhu) pod více ustanovení zákona, jež nejsou vzájemně v poměru zvláštního ustanovení ke všeobecnému, sluší jej podřaditi onomu předpisu, jenž stanoví trest ostřejší (viz rozhodnutí citovaná v Kallab-Herrnrittově vydání trestního zákona, § 35, pozn. R 3). S hlediska procesuálního nebylo tedy závady, by nebylo přikročeno k zkoumání důvodnosti zmateční stížnosti, uplatňující věcně zmatek § 281 čís. 10 tr. ř.

Než zmateční stížnost nelze uznati odůvodněnou po stránce hmotněprávní. Skutkové podstaty zločinu vydírání podle § 98 tr. zák. tu není, čelilo-li násilí, jehož bylo užito, k vynucení konání neb opominutí, na něž měl pachatel (skutečné nebo domnělé) právo (viz rozh. citovaná v pozn. R 14 k § 98 výše uvedeného vydání trestního zák.). V souzeném případě stojí rozsudek na stanovisku hájení se obžalovaného "ničím nevyvráceného", že použil zbraně k zastrašení své manželky za tím účelem, by přestala vnikati do pokoje a rušiti ho svými nadávkami ve spánku, ze služebních ohledů potřebném. Tu však zrušovací soud neshledává, že by obžalovaný neměl právního nároku na vynucení, by ho jeho manželka nerušila v potřebném klidu a spánku před nastoupením do služby jako řidiče motoru, naopak byl týž již důsledkem své moci manželské podle § 91 obč. zák. oprávněn k tomu, by si zjednal klid a pokoj ke spánku, jehož měl k spolehlivému vykonávání svých služebních povinností zapotřebí. Pokud k tomu použil příliš drastického prostředku, bylo toto jeho jednání podřaděním pod ustanovení § 431 tr. zák. po stránce trestněprávní vyčerpáno. Bylo tudíž zmateční stížnost jako neodůvodněnou zavrhnouti.