Rt 3217/1928
Zákon o zamezení a potlačení nakažlivých nemocí zvířecích (ze dne 6. srpna 1909, čís. 177 ř. zák.).

Skutková podstata přečinu podle § 66 zákona předpokládá, že se u dobytka pachatelova objevily skutečně takové známky, podle nichž poznal, nebo při patřičné, povinné pozornosti poznati mohl vznik nakažlivé nemoci neb alespoň podezření jejího vzniku, a že přes to z nedbalosti podnikl něco, čímž byla nakažlivá nemoc mezi domácími zvířaty rozšířena; ony známky musí býti takové povahy, že jsou poznatelny i laiku.

(Rozh. ze dne 11. července 1928, Zm I 403/28.)

Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Mladé Boleslavi ze dne 25. května 1928, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle § 66 a přestupkem podle § 17 a 64 zákona ze dne 6. srpna 1909, čís. 177 ř. zák. o zamezení a potlačení nakažlivých nemocí zvířecích, zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.

Důvody:

Zmateční stížnosti, dovolávající se číselně důvodů zmatečnosti čís. 5 a 9 a) § 281 tr. ř., nelze upříti oprávnění. Aby bylo lze obžalovaného uznati vinným přečinem ve smyslu § 66 zákona ze dne 6. srpna 1909, čís. 177 ř. zák., muselo by býti zjištěno, že se v době v rozsudkovém výroku uvedené u dobytka obžalovaného, který se z jiného pramene o nákaze podle spisů nedověděl, objevily skutečně takové známky, podle kterých obžalovaný poznal, nebo při patřičné, povinné pozornosti poznati mohl vznik nakažlivé nemoci neb alespoň podezření jejího vzniku, - v souzeném případě slintavky a kulhavky - a že přes to z nedbalosti podnikl něco, čímž byla nakažlivá nemoc mezi domácími zvířaty rozšířena. Známky takové jsou uvedeny podrobně pod 1. v poučení, uveřejněném jako příloha III. k zákonu čís. 177/1909. Jde veskrze o příznaky, které jsou poznatelny i laiku, a s tohoto hlediska bylo i vycházeti při zkoumání zavinění stěžovatele. Leč takovým způsobem nepočínal si nalézací soud. Uvádí především jako důvod pro zavinění stěžovatele, že mu padla dne 10. července 1927 kráva, o níž zdravotní rada S. prohlásil, že právě při slintavce a kulhavce v případech zhoubných zdechávají postižené kusy buď v době, kdy naskakují puchýře, buď v době, když dobytče jest již zdánlivě zase úplně uzdraveno, takže podle jeho (znalcova) mínění (!) šlo právě o takový případ u krávy dne 10. července 1927 padlé. Vyvozuje-li soud již z této okolnosti zavinění obžalovaného, že totiž přes to, že ona kráva padla, ačkoliv musil míti podezření, neučinil oznámení a dovolil, by jeho býk byl dne 11. července 1927 připuštěn k cizí krávě, žádá tu vlastně na stěžovateli, by vyvinul vědomosti znalce o nemocích zvířecích a poznal nakažlivou nemoc, jak usuzuje toliko zdravotní rada podle vědecké diagnosy, nikoli podle konkrétních příznaků uvedených v poučení III. Při tom se soud dopouští další chyby, že vychází ze stanoviska, že stěžovatel při padnutí krávy dne 10. července 1927 byl přítomen a vše z vlastního postřehu poznal a patrně též - co se týče okolnosti, že zvěrolékaři B-ovi nebyly k nahlédnutí dány vnitřnosti krávy, aniž jim kráva byla prohlédnuta před porážkou - že i to vše osobně zařídil obžalovaný. Při tom si však soud nevšímá obhajoby obžalovaného a nevypořádává se s jeho tvrzením, že dne 10. července 1927 vůbec doma nebyl; že kráva (jalovice) byla, když odjel, ještě úplně zdráva; že mu dále pouze říkali, že jalovice si asi zlomila vaz, poněvadž prý měla řetízek zatočený kolem krku a hlavu pod žlabem, a že i dne 11. července 1927 pouze pro zvěrolékaře B-a poslal, by prohlédl krávu, kde ji však prohlížel, neví, poněvadž zase nebyl doma. Tuto obhajobu, kterou podporují i svědci Josef S. a Eleonora K-ová, nesměl soud pominouti, neboť kdyby byla uznána pravdivou, mohla by nasvědčovati tomu, že stěžovatel z událostí ze dne 10. a 11. července 1927 nemohl usuzovati na nakažlivou nemoc, poněvadž tehda vůbec nebyl přítomen. Že pak pouhá diagnosa zdravotního rady, že podle jeho mínění bylo padnutí krávy příznakem její nakaženosti, nestačí o sobě k usvědčení obžalovaného, dokud není zjištěno, že se u této krávy již před 10. červencem 1927 objevily i příznaky nemoci, stěžovateli (laiku) při patřičné pozornosti poznatelné, bylo již zdůrazněno a platí tato úvaha i o další skutečnosti v příčině zavinění rozsudkem zjištěné, že "podle spisů okresní politické správy bylo dne 17. července 1927 nalezeno nákazovou komisí - zdravotním radou S-em - u obžalovaného 9 kusů hovězích, již blízkých vyléčení, nebo vyléčených". Usuzuje-li soud z této zprávy, že onemocnění takového počtu dobytka nemohlo obžalovanému jako obchodníku s dobytkem ujíti v době od 20. června do 16. července 1927; zjišťuje-li, že to obžalovaný věděti musel, vykazuje i tento výrok vadu již zdůrazněnou, že jednak není zjištěno, zda a kdy se před 17. červencem 1927 u těchto 9 kusů hovězích objevily některé z příznaků uvedených v poučení III., které laiku sprostředkují znalost nebo podezření o nakažlivé nemoci hovězího dobytka, - v kterémžto směru by bylo lze nalézti konkrétní opory ve výpovědi zdravotního rady S-a - a že dále nebylo uváženo, zdali obžalovanému i fysicky bylo možno, by poznal ony příznaky - pokud se vůbec objevily - buďto sám nebo prostřednictvím svých zaměstnanců, kdyžtě se jeho obhajoba nese k tomu, že - pokud nebyl na trzích - nijaké známky choroby koncem června a začátkem července 1927 na dobytku nepozoroval, a že dobytek žral dobře, a kdyžtě dále i řečení již svědci S., krmič dobytka u obžalovaného, a jeho tchýně Eleonora K-ová, a z části i svědci jiní jako kočí František J. a rolník Josef. E. potvrzují tuto obhajobu obžalovaného. Že pak jedině zbývající další úvahu rozsudku, že manželka obžalovaného byla při prohlídce dne 17. července 1927 "zaražena", nestačí k usvědčení obžalovaného, je nasnadě. Bylo proto vyhověti zmateční stížnosti v příčině přečinu podle § 66 zákona a, ježto veškeré tu uvedené úvahy platí stejně i o dalším poklesku, že obžalovaný neoznámil bez průtahu starostovi, že vznikla nakažlivá nemoc zvířecí, též v příčině tohoto skutku zrušiti napadený rozsudek v celém rozsahu jako zmatečný a uznati za předpokladů § 5 novely k trestnímu řádu již v zasedání neveřejném, jak se stalo.