Rt 3216/1928
K naplnění skutkové podstaty § 170 tr. zák. se vyžaduje, by pachatel jednal v úmyslu zkrátiti práva třetí osoby, na př. by jednal v úmyslu, by pojišťovna vyplatila náhradu, kterou není povinna, aniž by však bylo třeba, by vykonal ještě nějakou další činnost k uplatnění nároku z pojišťovací smlouvy a za účelem výplaty odškodného.

Předpis § 170 tr. zák. stanoví pouze skutkovou podstatu podvodu, o jehož další kvalifikaci rozhodují předpisy §§ 200 a násl. tr. zák.

(Rozh. ze dne 7. července 1928, Zm II 174/28.)

Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Uherském Hradišti ze dne 12. března 1928, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu podle §§ 170 a 203 tr. zák.

Důvody:

Zmateční stížnost dovolává se důvodů zmatečnosti čís. 5 a 9 a) § 281 tr. ř. Vytýká po stránce formální podle čís. 5 § 281 tr. ř., že soud neuvádí důvodů, z nichž by plynulo, že obžalovaný zejména proti třetí osobě, jejíž práva měla býti zkrácena (pojišťovně), projevil snahu nebo předsevzal čin, směřující k tomu, by měl ze zapálení svého majetku nějaký prospěch na újmu třetí osoby. Zmateční stížnost totiž požaduje ke skutkové podstatě zločinu podle § 17O tr. zák., by pachatel předsevzal určitou činnost, nesoucí se ke zkrácení práva osoby jiné, v souzeném případě k uplatnění nároku z pojišťovací smlouvy. Poněvadž takovou činnost rozsudek nezjistil, má zmateční stížnost za to, že odsouzení obžalovaného neodpovídá zákonu. Zjištění, jež rozsudek obsahuje ve směru subjektivní viny, totiž, že obžalovaný zapálil svůj majetek ve společném dorozumění se dvěma spolupachateli, by dostal vyplacenu pojistku Vzájemné pojišťovny v A., nestačí prý k podřadění jeho jednání pod ustanovení § 170 tr. zák. proto, že prý již doslov tohoto § "pokud tím pachatel hledí zkrátiti třetí osobu", nasvědčuje tomu, že nestačí pouhý vnitřní úmysl pachatelův k poškození třetí osoby se nesoucí, pokud se neprojevil na venek nějakou aktivní činností. Než zmateční stížnost jest v obou směrech neodůvodněna. Obžalovaný byl odsouzen pro zločin podvodu podle §§ 170 a 203 tr. zák. § 170 obsahuje samostatnou skutkovou podstatu podvodu, která jest splněna již tím, že vlastník (nebo spoluvlastníci) zapálí svůj majetek (nebo že tuto činnost vykoná cizí osoba s vědomím a svolením vlastníka nebo spoluvlastníků jako spolupachatel) - v úmyslu, by tím zkrátil práva osoby jiné neb uvedl někoho v podezření (dokl. slova: "pokud tím hledí zkrátiti práva" atd.), předpokládajíc, že při tom nebyl v nebezpečenství cizí majetek, že bude též ohněm zachvácen, kteroužto okolnost tu soud výslovně vyloučil. Práva pojišťovny jsou zkrácena, vyplatí-li pojištěnci náhradu za pojištěné věci, na niž nemá nároku, buď že pojištěné věci byly zničeny jeho vinou (tenkráte, když byl požár založen vlastníkem nebo s jeho vědomím a svolením osobou třetí) nebo když nebyly vůbec požárem zničeny, nýbrž odstraněny. Ze slov zákona "pokud tím hledí zkrátiti atd." ("hledí" jest souznačno se "snaží se", "zamýšlí") plyne, že k naplnění skutkové podstaty § 170 tr. zák. jest nutno, by pachatel jednal v úmyslu zkrátiti práva třetí osoby, t. j., by jednal v úmyslu, by pojišťovna vyplatila náhradu, kterou není povinna, aniž však je třeba, by vykonal ještě nějakou další činnost k uplatnění nároku z pojišťovací smlouvy a za účelem výplaty odškodného. Poněvadž skutečné vzejití škody není zákonnou známkou zločinu (stejně jako jeho skutková podstata nepředpokládá, by si pachatel hleděl zjednati z trestného činu zisk nebo majetkový prospěch) - nezáleží ani na tom, zda bylo odškodné napotom vůbec vyplaceno, nebo zda podnikl pachatel za tím účelem nějaké kroky. Stačí, že jednal v úmyslu, by zkrátil práva pojišťovny, by ji poškodil o pojistné, na které mu nepřísluší nárok. (Rozh. čís. 359, 795 víd. sb. a čís. 2916 sb. n. s.) Že v souzeném případě pachatel jednal v tomto úmyslu v § 170 tr. zák. předpokládaném, vyplývá z rozsudečných zjištění, že dal zapáliti mlýn svým mlynářským pomocníkem, jemuž slíbil za to odměnu 1.000 Kč, že mu dal podrobný návod, jak si má počínati při zakládání ohně, by požár skutečně vypukl a že to vše učinil proto, by dostal vyplacenu pojistku Vzájemné pojišťovny v A., u níž byl pojištěn mlýn se zařízením na 72.000 Kč; na odůvodnění svého přesvědčení, že obžalovaný jednal v úmyslu § 170 tr. zák., uvádí rozsudek dále, že obžalovaný plánovitě připravil provedení podvodu i tím, že prodal a kupitelům odevzdal nejen obilí z mlýna, nýbrž i stroje, které byly rovněž proti ohni pojištěny a že jeho manželka - jednající ve společném dorozumění s manželem - již při hašení ohně požádala jednoho hasiče, by oznámil požár pojišťovně. Soud tedy zjišťuje, že obžalovaný jednal v úmyslu, by dostal od pojišťovny vyplacenu pojistku, a, poněvadž na ni neměl nároku, zjišťuje tím zároveň, že jednal v úmyslu, by poškodil pojišťovnu o pojištěnou částku, a uvádí pro své zjištění logicky správné důvody. Výtka nedostatku zjištění zákonné známky deliktové a výtka nedostatku důvodů jsou tudíž zřejmě bezpodstatné. Pokud zmateční stížnost požaduje pro skutkovou podstatu zločinu podle § 170 tr. zák. více než zákon předpokládá, jest neodůvodněna, jak již bylo řečeno. Budiž ještě dodáno, že právem použil soud i ustanovení § 203 tr. zák. ve spojení s § 170 tr. zák., poněvadž tento § stanoví pouze skutkovou podstatu podvodu, o jehož další kvalifikaci rozhodují předpisy §§ 200 a násl. tr. zák. (rozh. čís. 795 víd. sb., 2293 sb. n. s.) Bezdůvodnou zmateční stížnost bylo proto zavrhnouti.