Rt 3158/1928
Promlčecí lhůta činí při přečinu podle čís. 2 § 486 tr. zák. jeden rok a počíná dnem, kdy pachatel učinil poslední dluh nebo poslední splátku na úkor věřitelů (dnem, kdy způsobil věřitelům nepodáním návrhů v § 486 čís. 2 tr. zák. uvedených určitou škodu.

Promlčení podle § 531 tr. zák. nepředpokládá, by byla nahrazena celková škoda, stačí náhrada pachatelem "podle jeho sil".

U přečinu podle § 486 čís. 2 tr. zák. jest uvažovati o podmínce § 531 b) tr. zák. jen za okolností zcela výjimečných, kde obžalovaný má po ruce jistý majetek, který mu umožňuje alespoň částečně škodu z činu vzniklou hraditi.

(Rozh. ze dne 26. dubna 1928, Zm I 230/28.)

Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Litoměřicích ze dne 22. února 1928, pokud jím byl obžalovaný uznán vinným přečinem úpadku z nedbalosti podle § 486 čís. 2 tr. zák., zrušil napadený rozsudek v odsuzující části jako zmatečný a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl.

Důvody:

Zmateční stížnosti nelze upříti oprávnění, pokud, dovolávajíc se důvodu zmatečnosti čís. 9 b) § 281 tr. ř., vytýká rozsudku mylný výklad zákona v otázce promlčení. Promlčecí lhůta činí při přečinu podle čís. 2 § 486 tr. zák. jeden rok a počíná dnem, kdy pachatel učinil poslední dluh nebo poslední splátku na úkor věřitelů, dnem, kdy způsobil věřitelům nepodáním návrhů v § 486 čís. 2 tr. zák. uvedených, určitou škodu. Tyto okolnosti jsou jedině rozhodné pro počátek lhůty promlčecí a jest mylným odchylný názor soudu, že přečin podle § 486 čís. 2 tr. zák. je deliktem trvalým. Právně mylný je názor, že promlčení je vyloučeno, poněvadž obžalovaný škodu úplně nenahradil. Především sluší zdůrazniti, že vůbec není předpokladem promlčení podle § 531 tr. zák., by celková škoda byla nahrazena, nýbrž vyhledává se toliko - jak vysvítá ze souvislosti s předpisem § 229 tr. zák., - by škoda byla nahražena pachatelem "podle jeho sil" - viz i rozh. n. s. č. 2523. Kromě toho nelze přehlédnout, že jde o přečin podle § 486 čís. 2 tr. zák., tudíž o delikt, jenž vyvěrá z platební neschopnosti a u něhož proto bude lze pouze za okolností zcela výjimečných, kde obžalovaný přes úpadek má k volné disposici jistý majetek, který mu umožňuje alespoň částečně škodu z činu vzniklou hraditi, uvažovati o podmínce § 531 písm. b) tr. zák. - viz rozh. sb. n. s. č. 2198 a 2523. Jelikož se soud podle těchto právních pravidel neřídil, a jeho mylné právní nazírání, jak níže bude ještě provedeno, mělo při řešení otázky promlčení nepříznivý vliv pro obžalovaného, bylo již z toho důvodu zmateční stížnosti vyhověno a za předpokladů § 5 novely k trestnímu řádu věc vrácena prvnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

K tomu sluší s ohledem na další obsah rozsudku s jedné a na další vývody stížnosti s druhé strany připomenouti ještě toto: Obžalovaný byl podle rozsudkového výroku uznán vinným přečinem podle § 486 čís. 2 tr. zák., poněvadž v letech 1925 až 1927 dělal nové dluhy, dluhy platil a vyrovnávací řízení včas nenavrhl. Podle rozsudkových důvodů zdá se ovšem, pokud lze z nejasného a kusého jejich obsahu vyčísti, že soud pokládá za rozhodnou dobu, kdy tato protizákonná činnost dosáhla svého konce, 19. leden 1926, kteréhožto dne podle rozsudku obžalovaný teprve navrhl zahájení vyrovnávacího řízení, ačkoliv již v roce 1925 byl žalován a exekvován a neschopen platiti a přes to vedl obchod dále a nové dluhy dělal a dluhy platil. Od 19. ledna 1926 do dne, kdy jako první promlčecí dobu přetrhující úkon zařízen byl zodpovědný výslech obviněného, to jest do dne 22. července 1927, uplynula doba převyšující jeden rok a musel proto soud zkoumati, zda jsou splněny další podmínky promlčení, jak jsou uvedeny v § 531 pod. a) - c) tr. zák., při čemž jest se mu říditi co do bodu b) § 531 tr. zák. pravidly shora vytčenými. Namítá-li stížnost v této souvislosti, že se závazky proti věřitelům převzatými a se splátkami jim učiněnými nebylo vůbec spojeno poškození věřitelů ani jich části, nelze tuto nikterak bezvýznamnou námitku věcně vyříditi, poněvadž se rozsudek omezuje na zjištění, že jest podle doznání obžalovaného prokázáno, že nové dluhy činil a dluhy platil, věda, že je neschopen platiti, při čemž však nezjišťuje, které konkrétní nové dluhy a splátky pokládá za závadné s hlediska § 486 čís. 2 tr. zák. Na nalézacím soudu bude, by se této vady v novém řízení uvaroval a ony dluhy a splátky přesně zjistil, vždyť toto zjištění je předpokladem zákonné náležitosti § 486 čís. 2 tr. zák., že těmito úkony věřitelé nebo jejich část byla poškozena. Nutno se posléze zmíniti o odstavci rozsudkových důvodů, kde se uvádí, že obžalovaný dlužil "D. V." v říjnu 1927 asi 16.000 Kč; tato poznámka by mohla vzbuditi domněnku, že soud spatřuje zavinění s hlediska § 486 čís. 2 tr. zák. i v úkonech následujících návrhu na zahájení vyrovnávacího řízení ze dne 19. ledna 1926. Leč tomu odporuje další obsah rozsudku, pokud se v něm zdůrazňuje, že věřitelé tím, že obžalovaný neohlásil dříve než 19. ledna 1926 vyrovnání, byli poškozeni, poněvadž podstata se stále zmenšovala; jaký význam má při takovém stavu věci poukaz k onomu dluhu z října 1927, nelze vůbec seznati.