Rt 313/1920
Předmětem krádeže jest i dravá zvěř a nelze z práva ji skoliti, odvozovati pro každého též právo, ji si přisvojiti.
(Rozh. ze dne 23.12.1920, Kr I. 584/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Čes. Budějovicích ze dne 10.5.1920, jímž obžalovaný sproštěn byl dle § 259 čís. 3 tr. ř. obžaloby pro zločin krádeže dle §§ 171, 173 tr.z., rozsudek v odpor vzatý zrušil a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.
D ů v o d y :
Obžaloba kladla obžalovanému za vinu, že si bezprávně přisvojil kožešinu z lišky, která byla u příležitosti honu na lišky, konaného v únoru 1920 na velkostatku L-ském postřelena, v revíru zašla a obžalovaným byla nalezena - a že se tím dopustil - poněvadž kožešina měla hodnotu nejméně 400 K, zločinu krádeže dle §§ 171, 173 tr. z. Soud nalézací sprostil obžalovaného dle § 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby s odůvodněním, že lišku, jako škodnou, může každý zastřeliti, při čemž majitel honitby nemá nesporného práva na vydání zastřeleného dravce a že mimo to věří zodpovídání obžalovaného, že byl pevně přesvědčen, že si může lišku jako škodnou každý přivlastniti a v tomto nesprávném výkladu honebních předpisů shledává skutkový omyl na straně obžalovaného, vylučující trestnost dle § 2 lit. e) tr. z. Zmateční stížnost státního zastupitelství provádějíc důvody zmatečnosti dle čís. 9a), b) § 281 tr. ř., vytýká rozsudku prvého soudu, že náhledy prvého soudu jsou právně mylné. A to právem. Honební zákon, nyní platný, nemá o okupačním právu žádného ustanovení. Nutno jíti zpět k starším předpisům. § 3 honebního řádu ze dne 28.2.1786, do roku 1866 i u nás plativšího, ustanovuje sice výslovně, že černou zvěř (mimo oboru), jakož i vlky, lišky a jinou škodnou dravou zvěř může zastřeliti každý v kterékoliv roční době. Než § 1 téhož řádu vyhražuje právo okupační ohledně veškeré zvěře, ať užitečné či škodlivé, v honebním okrsku se nalézající, jakož i výhradné právo hájení zvěře majiteli honitby. Toto výhradné právo majitele honitby, nakládati výlučně s veškerou zvěří, jest omezeno výjimkou, stanovenou v § 3 z toho důvodu, by se v zájmu bezpečnosti tělesné a majetkové zabránilo přílišnému rozmnožení škodné zvěře. Poněvadž všecky výjimky dlužno vykládati restriktivně, nelze rozšiřovati právo, škodnou zvěř skoliti, příslušející každému, na oprávnění, takovou zvěř si přivlastniti, nebo snad hony na ní pořádati v úmyslu, nabýti ji za vlastní. Z toho vyplývá, že třetím osobám nepřísluší právo okupační ke zvěři škodné, tím méně, že v §§ 19 a 20 honebního řádu zakazuje se třetím osobám přisvojiti si zvěř jakéhokoliv druhu a přisvojení takové prohlašuje se za krádež. Pokud jde o domnělý omyl obžalovaného, nutno zjistiti, zdali obžalovaný věděl o zvykovém právu, jež se na základě honebního řádu ze dne 28.2.1786 vytvořilo v ten smysl, že v cizím revíru nikdo nesmí škodnou zvěř okupovati, nebo zda o tomto zvykovém právu nevěděl. Nevěděl-li o něm, byl by to omyl ve skutečnostech, jenž by zlý úmysl obžalovaného dle § 2 lit. e) tr. z. vylučoval a skutek mu za vinu kladený činil beztrestným.