Rt 3123/1928
Rozdíl mezi skutkovými podstatami zpronevěry a podvodu.

(Rozh. ze dne 22. března 1928, Zm I 96/28.)

Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Písku ze dne 19. ledna 1928, jímž byl stěžovatel uznán vinným nedokonalým zločinem podvodu podle §§ 8, 197 a 199 d) tr. zák., zrušil však použitím § 290 tr. ř. podle § 281 čís. 10 a § 288 čís. 3 tr. ř. jakož i podle § 5 novely k tr. ř. napadený rozsudek a věc vrátil příslušnému okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Důvody:

Rozhodující pro rozdíl mezi oběma skutkovými podstatami je okolnost, kterou částí činnosti obžalovaného byla způsobena škoda. Neboť, je-li hlavní činností, jíž byl přímo přivoděn trestný výsledek, spočívající v dosažení moci pachatelovy nad předmětem, k němuž se jeho úmysl nesl, jednání šálivé, zakládá tato činnost skutkovou podstatu podvodu. Nebylo-li však vůbec zapotřebí lstivého jednání k dosažení tohoto trestného cíle, byl-li předmět již v držbě pachatelově, ježto mu byl svěřen, dopouští se bezprávným přivlastněním si onoho předmětu zpronevěry. Tímto aktem svémoci (přivlastněním si nebo zadržením za sebou) je zpronevěra již dokonána. Případným klamným činům, onu činnost doprovázejícím, lze přičítati pouze význam podružný, nesoucí se k zastření primérní činnosti, zadržení nebo přivlastnění si svěřeného předmětu; na právní kvalifikaci původní činnosti, jíž je skutková podstata zpronevěry již naplněna, se však tím nic nemění. V souzeném případě měl obžalovaný vybrané a v jeho moci (držbě) jsoucí příspěvky zaslati svazu, tedy naložiti s nimi k tomu účelu, k jakému byly určeny; příspěvky ty byly mu proto svěřeny, jak to ostatně sám nalézací soud zdůrazňuje ("chtěje vzbuditi dojem, že svěřené peníze řádně poště odvedl"). Tím, že všechny mu předané příspěvky neodevzdal, nýbrž částku 140 Kč si ponechal, dopustil se obžalovaný zpronevěry a byla tato dokonána již zadržením si částky té a svémocnou disposicí nad ní. Paděláním stvrzenek chtěl obžalovaný podle přesvědčení nalézacího soudu vzbuditi u pokladníka skupiny v L., jemuž stvrzenky odevzdával do uschování, pouze dojem, že svěřené peníze řádně poště odvedl. Padělání číslic na stvrzenkách bylo proto jen činem dodatečným, primérní činnosti svémocného přivlastnění si peněz následujícím a sloužícím pouze k tomu, by zpronevěra nebyla prozrazena. Je proto dána skutková podstata zpronevěry a to se zřetelem na částku 140 Kč, nedosahující peníze potřebného ku zločinu podle § 183 tr. zák., pouze přestupku podle § 461 tr. zák.

Leč ani závadné padělání stvrzenek nelze považovati za úplně beztrestné. Neboť stvrzenka poštovního úřadu šekového, podpisem úředníka a razítkem poštovního úřadu opatřená, je veřejnou listinou i v části vyplněné stranou (sb. n. s. č. 2373). Poněvadž však podle rozsudkového zjištění obžalovaný paděláním stvrzenek zamýšlel pouze vzbuditi dojem, že svěřené peníze řádně poště odvedl, tudíž nejednal v poškozovacím úmyslu v § 197 tr. zák. předpokládaném, zakládá jeho jednání objektivně toliko skutkovou podstatu přestupku podle § 320 písm. f) tr. zák. V obžalobu dané jednání obžalovaného tvoří proto jen skutkovou podstatu přestupku zpronevěry podle § 461 tr. zák. v souběhu s přestupkem podle § 320 písm. f) tr. zák. Odsouzením pro zločin podvodu podle §§ 8, 197 a 199 d) tr. zák. stala se proto obžalovanému křivda.