Rt 3108/1928
Znalecký svědek liší se od jiného svědka jen tím, že vypovídá o postřezích skutkových okolností, k jichž postřehnutí jest třeba zvláštních odborných vědomostí a zkušeností; i předmětem svědeckých výslechů znaleckých svědků jsou výhradně smyslové postřehy o skutečnostech v minulosti se udavších, nikoliv úsudky.

(Rozh. ze dne 6. března 1928, Zm II 36/28).

Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost manželů Rudolfa a Marie V-ových jménem nezletilého obžalovaného Rudolfa V-a proti rozsudku krajského jako porotního soudu v Mor. Ostravě ze dne 7. prosince 1927, pokud jím byl obžalovaný uznán vinným zločinem nedokonané vraždy zjednané a úkladné podle §§ 8, 134, 135 čís. 1 a 3 tr. zák., jakož i přestupky podle § 431 tr. zák. a podle §§ 2, 32, 36 zbroj. pat., a zamítl v zasedání neveřejném odvolání, jež z uvedeného rozsudku podali manželé Rudolf a Marie V-ovi jménem nezletilého obžalovaného Rudolfa V-a co do výroku, že čin byl spáchán z pohnutek nízkých a nečestných a že nastává ztráta práva volebního.

Důvody:

Zmateční stížnost vytýká rozsudku prvé stolice zmatečnost jedině podle § 344 čís. 5 tr. ř. a precisuje výtku prvními odstavci v ten smysl, že nebyl připuštěn důkaz, který obžalovaní nabízeli tím, že obhájce upozornil ihned za hlavního přelíčení na duševní méněcennost "svého klienta" a žádal, by byl jeho duševní stav zjištěn a o tom slyšen Dr. K. v T., který léčil Jana V-a a proto mohl podati úsudek i o duševním stavu Rudolfa V-a. Důvodnost výtky neúplnosti řízení, na kterou se stížnost omezuje, předpokládá, že bylo vytýkané neúplnosti bez úspěchu čeleno již při hlavním přelíčení návrhem strany, jíž - pokud se týče v jejíž prospěch (§ 282 druhá věta, § 346 tr. ř.) - je stížnost podána. Obžalovaným Rudolfem V-em, přesněji jeho obhájcem byl při hlavním přelíčení učiněn jediný návrh, by byl lékař Dr. K., který léčil Rudolfa V-a, slyšen o tom, že Rudolf V. není normální, že je dědičně zatížen, poněvadž jeho otec před jeho narozením silně pil. Netřeba zdůrazniti, že průvodní věta uplatňovala jen povšechně duševní abnormalitu, nikoliv zbavení užívání rozumu, takže nepoukazovala k vyviňujícím důvodům § 2 písm. a), b) tr. zák., nýbrž jen k polehčující okolnosti § 46 písm. a) tr. zák., a že po celou dobu průvodního řízení (včetně výslechu obžalovaných) nebylo tvrzeno, že Drem. K-em byl léčen i Rudolf V.; i stížnost mluví jen o léčení jím Jana V-a. Průvodní návrh byl i jinak pochyben. Stížnost uvádí, že Dr. k. měl býti slyšen jako svědek a že měl podati úsudek o duševním stavu Rudolfa V-a; v návrhu samotném pak není zmínky o (určitých) skutkových okolnostech, jež by byl Dr. K. poznal při příležitosti naznačené návrhem. Předmětem svědeckých výslechů však jsou výhradně smyslové postřehy o skutečnostech v minulosti se udavších, nikoliv úsudky. To platí též ohledně svědků znaleckých, kteří se liší od jinakých svědků jen tím, že vypovídají o postřezích skutkových okolností, k jichž postřehnutí jest třeba zvláštních odborných vědomostí a zkušeností.