Rt 3096/1928
Příčinná souvislost mezi jednáním pachatelovým a škodným (trestným) výsledkem není podle § 134 tr. zák. rušena tím, že výsledek nastal jen spolupůsobením vedlejších příčin náhodou se přihodivších, byly-li tyto přivoděny činem samým.

Zavinění (§ 335 tr. zák.), byl-li nabitý revolver nechán ležeti v bytě na stole.

Padělání dělnické průkazky na slevu jízdného na dráze. O padělání ve smyslu § 199 d) tr. zák. jde jen tehdy, předsevzal-li pachatel svémocnou změnu veřejnými úřady potvrzeného obsahu listiny (průkazky). Nespadá sem (nýbrž po případě pod ustanovení §§ 197, 461 tr. zák.), vylákal-li nesprávnými údaji úřední potvrzení, ani, padělal-li toliko zápisy zaměstnavatelovy.

(Rozh. ze dne 21. února 1928, Zm I 742/27).

Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 18. října 1927, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle § 335 tr. zák. Současně usnesl se nejvyšší soud jako soud zrušovací, že se podle § 362 čís. 1 tr. ř. nařizuje mimořádná obnova trestního řízení ve prospěch obžalovaného, pokud byl týmž rozsudkem uznán vinným zločinem podvodu ve smyslu §§ 197 a 199 d) tr. zák.; zrušil rozsudek ve výroku o vině ohledně tohoto zločinu jakož i ve výroku o trestu a výrocích souvislých a věc vrátil prvnímu soudu, by ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl.

Důvody:

Příčinná souvislost mezi jednáním pachatelovým a škodným (trestním) výsledkem není podle všeobecné, i pro obor deliktů z nedbalosti platné zásady § 134 tr. zák. zrušena tím, že výsledek nastal jen spolupůsobením příčin vedlejších náhodou se přihodivších, byly-li tyto přivoděny činem samým. Proto nezáleží na tom, že smrt Marie H-ové nenastala bezprostředně ze souzeného skutku, totiž jedině a přímo z toho, že obžalovaný nechal na stole ležeti nabitý revolver, poněvadž jest zřejmé, že by k neopatrnému nakládání s revolverem H-ovou a tím k její smrti nebylo došlo, kdyby revolver nebyl ležel na stole, nebo kdyby nebyl býval nabitý. Požadavkem normální předvídatelnosti nebezpečí žádá stížnost pro obor § 335 tr. zák., že pachatel může způsobilost svého jednání (opomenutí), přivoditi nebo zvětšiti nebezpečí rázu tam označeného, poznati již podle přirozených komukoliv snadno poznatelných následků jednání (opomenutí). Než vedle této povahy samotného skutku uvádějí se v zákoně jako pramen, z něhož lze poznati možnost nebezpečí, zejména i zvláštní poměry pachatele. Nepříčí se proto správnému výkladu zákona, uvádí-li nalézací soud mezi hledisky, s nichž uvažuje o předvídatelnosti možnosti nebezpečí také zvláštní okolnosti, za nichž obžalovaný jednal, maje tím patrně na zřeteli okolnosti z normy (z pravidla) vybočující, avšak v souzeném případě dané, že se skutek stal v domě rodičů obžalovaného, jenž nemohl nevěděti, zda mohou do místnosti, v níž nechal revolver na stole ležeti, vstoupiti i jiné osoby, a za přítomnosti jeho sestry, o níž nemohl obžalovaný nevěděti, že se jí nedostávají zkušenosti v zacházení se střelnými zbraněmi a o nebezpečnosti neopatrného nakládání s nimi. Dospěl-li pak nalézací soud s těchto hledisek vyhovujících správnému použití zákona k závěru, že obžalovaný mohl předvídati, že někdo - a to podle předchozí věty nikoliv jen jeho sestra - může vzíti revolver do ruky a neopatrným zacházením s ním přivoditi si poranění nebo smrt, jest to v podstatě závěr skutkový, projev volného přesvědčení soudu, jejž by stížnost sice mohla napadati dokazováním jeho formální vadnosti, kterou však ani netvrdí, jejž však nevyvrátí a neodstraní pouhým tvrzením opaku, totiž že do dotyčné místnosti nikdo mimo sestru přijíti nemohl a že obžalovaný znal sestru jako osobu rozšafnou, o níž mohl předpokládati, že se bude vystříhati zacházení s revolverem. Stížností posléze zdůrazňovaný pokus obžalovaného, přiměti sestru výkřikem k odložení uchopené zbraně a odníti jí revolver, byl toliko úsilím, aby nebezpečí již nastavší nevyvrcholilo ve skutečnou škodu, a nesprošťuje - zůstavši marným - obžalovaného zodpovědnosti za výsledek, který vznikl z nebezpečí jeho neopatrností přivoděného. Námitky stížnosti ukázaly se bezpodstatnými a bylo ji proto zavrhnouti.

Při poradě o zmateční stížnosti vznikly však nejvyššímu soudu jako soudu zrušovacímu závažné pochybnosti o správnosti skutečností položených za základ rozsudku, pokud jím byl obžalovaný uznán vinným zločinem podvodu ve smyslu §§ 197 a 199 d) tr. zák. Skutkovou podstatu tohoto zločinu spatřuje v tom, že obžalovaný měl od zimy 1925/26 dělnickou průkazku na slevu jízdného na dráhu, vystavenou firmou C. v P., a že v srpnu 1926, když již nebyl u této firmy zaměstnán a chtěl dojížděti za svou milou do B., ačkoliv bydlel v P. neměl tedy nároku na slevu jízdného do B., zfalšoval tuto dělnickou průkazku, tedy listinu veřejnou tím způsobem, že původní starší datum přepsal na "20. srpna 1926", jí několikrát k cestě do B. použil a tak uvedl železniční erár v omyl a způsobil mu škodu. Dělnická průkazka na slevu jízdného pozůstává, jak z formuláře předloženého svědkem Miroslavem Š-em vysvítá, z několika částí, a bylo by lze spatřovati padělání veřejné listiny podle § 199 d) tr. zák. toliko, kdyby byl obžalovaný předsevzal svémocnou změnu veřejnými úřady potvrzeného obsahu této průkazky, tudíž obsahu na straně 2 a 3 průkazky se nalézajícího. Nemohlo by tu však již jíti o podvod kvalifikovaný podle § 199 d) tr. zák., nýbrž mohlo by lstivé jednání obžalovaného - předpokládajíc, že jím mohla vzejíti státním drahám škoda na majetku a že i tato škoda byla obžalovaným zamýšlena - spadati pouze pod skutkovou podstatu přestupku podvodu podle § 197 a 461 tr. zák., kdyby byl obžalovaný snad pouze nesprávnými - lstivými - údaji vylákal některé ze řečených úředních potvrzení na příslušném úřadě, aneb kdyby byl padělal toliko zápisy zaměstnavatele, obsažené na straně 4 až 6 průkazky, kteréžto zápisy nelze pokládati "za veřejnou listinu" ve smyslu zákona. K tomu se ještě připomíná, že o významu obsahu na první straně průkazky nelze se s hlediska § 199 d) tr. zák. v nynějším období řízení vůbec vyjádřiti pro nedostatek v tomto směru potřebných zjištění a šetření. Při svém závěru, že se činnost obžalovaného vztahovala na průkazku jakožto veřejnou listinu, již padělal, přepsav původní starší datum na 20. srpna 1926, mohl míti nalézací soud, jak lze z rozsudečných důvodů seznati, na mysli jedině údaje obžalovaného. Obžalovaný seznal totiž, že měl vystaven od zimy 1925-1926 dělnický lístek od firmy C., že tedy nemohl lístek potřebovati, a že si vzal v srpnu 1926 lístek od firmy C dříve vystavený na nádraží v B. s platností na jeden měsíc, a že přeměnil pravé datum 20. ledna neb 20. února na 20. srpna; k tomu dodal ještě při hlavním přelíčení, že ovšem datum přepsal, avšak že tak neučinil s úmyslem poškoditi železniční erár, nýbrž proto, by ušetřil běhání s potvrzováním. Již podle obsahu této výpovědi vznikají závažné pochybnosti o tom, zda-li obžalovaný vůbec předsevzal v částech na stranách 2 a 3 průkazky pravdě neodpovídající změny, a to po tom, když byly tyto části úřady tam uvedenými potvrzeny a takto jim byla vlastnost veřejných listin propůjčena. Vždyť nelze vyloučiti, že se ona změna, kterou obžalovaný předsevzal podle svého doznání, vztahovala k zápisům na straně 4 a 5 průkazky. Právě v této příčině nelze pouštěti se zřetele další důležité výsledky trestního řízení: Podle oznámení vyslovuje se podezření, že se obžalovaný přihlásil, použiv k tomu odcizeného razítka firmy C., k pojištění na jeden den od 10. do 11. srpna 1926 za účelem, by od pojišťovny obdržel potvrzení na legitimaci na dráhu; tato okolnost mohla by poukazovati k tomu, že obžalovaný pouze tímto lstivým jednáním vylákal vystavení průkazky (§ 461 tr. zák.), na niž práva neměl, že však nepadělal dodatečně veřejným úřadem potvrzený pravý obsah průkazky. V témže směru nese se i obsah přípisu ředitelství státních drah, a udává posléze vrchní oficial státních drah Miroslav Š. v B., že byla obžalovanému vystavena průkazka dne 15. srpna 1926 (tedy patrně asi nová, jak by bylo lze usuzovati i ze záznamníku), a že svědek zpozoroval, že v rubrice pro potvrzení zaměstnavatele, které nutno každý měsíc opakovati, bylo dvouřádkové razítko firmy C. a stejně na straně 5 a 6 razítko, kde byl potvrzen nepřetržitý provoz a, že práce začíná v pondělí ráno brzo. Jak z výpovědi svědka vysvítá, byly mu tedy podezřelými zřejmě toliko zápisy objevující se na straně 4-6 - tedy zápisy pod pojem veřejné listiny nespadající. Veškeré tyto okolnosti vzbuzují závažné pochybnosti o správnosti skutkového podkladu, na němž se zakládá rozhodnutí soudu prvé stolice v příčině zločinu podle §§ 197 a 199 d) tr. zák. Nejvyšší soud ja ko soud zrušovací používaje práva § 362 tr. ř. zrušil proto výrok, jímž byl obžalovaný uznán vinným tímto zločinem, v důsledcích toho i výroky s tímto souvisící a odkázal věc do prvé stolice, by ji v tomto rozsahu znovu projednala a rozhodla.