Rt 3086/1928
Podle § 335 tr. zák. jest trestnost opomenutí podmíněna tím, že ten, kdo se ho dopustil, porušil tím svou povinnost.

Neodvratitelné jednání a výlučné zavinění poškozeného ruší příčinou souvislost mezi jednáním (opomenutím) pachatelovým a nastalým výsledkem (dotek elektrického drátu ze svévole a lehkomyslnosti).

(Rozh. ze dne 11. února 1928, Zm II 367/27).

Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Olomouci ze dne 17. května 1927, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přečinem proti bezpečnosti života podle § 335 tr. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a sprostil obžalovaného podle § 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby, že dne 11. srpna 1926, dav ve V. ze slámy skládati stoh přímo pod dráty elektrického vedení o silném napětí a za silného větru, dopustil se činu, o němž mohl podle následků, které každý snadno poznati může, nahlížeti, že se jím může způsobiti nebo zvětšiti nebezpečenství života, zdraví nebo bezpečnosti těla lidského, při čemž z toho nastala smrt Vojtěcha P-e, a že tím spáchal přečin proti bezpečnosti života podle § 335 tr. zák., mimo jiné z těchto

důvodů:

Zmateční stížnosti nelze upříti oprávnění, pokud, uplatňujíc důvod zmatečnosti podle čís. 9 a) § 281 tr. ř., namítá, že ve skutkovém ději rozsudkem zjištěném není příčinné souvislosti mezi opomenutím obžalovaného a nehodou P-ovou a že je tu výhradné zavinění tohoto. Napadený rozsudek, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle § 335 tr. zák., nevidí zavinění obžalovaného v tom, jako obžaloba, že totiž přímo pod dráty elektrického vedení o silném napětí a za silného větru dal ze slámy skládati stoh, nýbrž podle rozsudkových zjištění v tom, že obžalovaný, ačkoliv viděl nebezpečí a věděl o nebezpečí elektrického proudu a sám napomínal P-e, by si nehrál s dráty, přes to ho nesehnal se stohu, neb aspoň ho energicky nevyzval, by takové žerty nedělal, a také se nepřesvědčil o tom, zda P. tehdy, když ho vyzval, by slezl ze stohu, skutečně slézá, pokud se týče, zda již slezl. Podle toho, co uvedeno, má napadený rozsudek za to, že obžalovaný způsobil a zavinil P-ovu smrt tím, že neopatřil vše, čeho bylo třeba, by k nehodě nedošlo, takže bylo nalézacímu soudu příčinou úrazu a proviněním obžalovaného ono jeho opomenutí. Z těchto rozsudkových zjištění třeba vycházeti a jedině z tohoto hlediska nutno věc posuzovati. Podle § 335 tr. zák. je trestnost opomenutí podmíněna tím, že ten, kdo se ho dopustil, porušil tím svou povinnost. Není-li tato podmínka splněna, nejde o trestný čin podle § 335 tr. zák., byť i tu byly všechny ostatní předpoklady skutkové podstaty tohoto §. Zrušovací soud nevidí však, že by v tomto konkrétním případě nedostatek důrazného vyzvání P-e, a okolnost, že se obžalovaný nepřesvědčil o tom, zda již P. slezl, byla opomenutím, které by spadalo pod ustanovení § 335 tr. zák. Nutno uvážiti, že P., dospělý muž, člověk zdravého rozumu, znal podle rozsudkového zjištění velmi dobře nebezpečí zacházení s dráty elektrického vedení, neboť sdělil Josefu a Anežce M-ovým, Bohumilu M-ovi, Vilému K-ovi a Aloisu N-ovi téhož dne před úrazem své pocity při doteku drátu elektrického vedení slovy: "že, když se jen jeden drát vezme do ruky, to jen pěkně brní", a se dále vyjádřil ke svědku M-ovi, když ho tento spolu s čeledínem V-em napomínal, by drát nechytal, že se musí zabít: "jeden drát nic neudělá, jedině když se chytí drátů dvou". Nelze též přehlédnouti, že podle zjištění napomínal obžalovaný již dopoledne onoho dne P-e, by si nehrál s dráty, že též manželka obžalovaného tak činila a že když odpoledne téhož dne byla sláma na stohu již uložena, obžalovaný vyzval opětně P-e, by slezl se stohu. Za tohoto stavu věci nutno tvrditi, že nebylo třeba, by obžalovaný ještě důrazněji napomenul P-e nebo snad se přesvědčil, zda tento uposlechl jeho výzvy a slezl se stohu. Mohlť obžalovaný, vyzvav P-e po skončení práce na stohu, by odtud slezl, právem předpokládati, že P. tak učiní jako ostatní, poněvadž neměl již na stohu co činiti. Tím dostál obžalovaný úplně své povinnosti, učiniv vše, co bylo v jeho moci. Není předpisu, z něhož by bylo lze vyvozovati, že by se byl snad musil přesvědčiti o tom, že P. skutečně se stohu slézá, a ani sebe důraznější napomenutí nebylo by patrně zabránilo svévolnému a úžasně lehkomyslnému sáhnutí P-e na dráty elektrického vedení. Podle rozsudkových zjištění jde nade vši pochybnost najevo, že nalézací soud bere za prokázáno, že se P. svévolně a úmyslně dotkl i druhou rukou elektrického drátu, chtěje se elektrisovati. Tomu-li tak, je to neodvratitelné jednání a výlučné zavinění P-e, jež ruší příčinnou souvislost mezi jednáním (opomenutím) obžalovaného a nastalým výsledkem.