Rt 3078/1928
Při krádeži nevinkulované vkladní knížky řídí se hodnota toho, co bylo ukradeno, výší vkladu v době krádeže.

(Rozh. ze dne 5. února 1928, Zm I 621/27.)

Důvody :

Namítá stížnost s hlediska důvodu zmatku čís. 6 § 344 tr. ř., uplatňujíc však také tu zároveň důvody zmatečnosti čís. 10 a), 11 a 12 téhož §, že, pokud jde o vkladní knížku "L." na 24.699 Kč 55 h (bod 4. VII hlavní otázky), neměla býti porotcům dána otázka na zločinnou krádež, kvalifikovanou vzhledem na částku podle § 179 tr. zák., nýbrž jen otázka na přestupek krádeže nebo na pokus zločinné krádeže vzhledem k tomu, že se prý stěžovatel hájil tím, že jeho úmysl nesměřoval k odcizení peníze, který byl v knížce uveden jako vklad, a že vůbec nevěděl o knížce, uschované ve skříňce a že mimo to byly po krádeži zařízeny kroky, by se na knížku nic nevyplácelo. Stěžovatel nemohl prý proto knížku realisovati ani v tom případě, mělo-li by se za to, že si chtěl peníz v ní vyznačený vybrati. Zmateční stížnosti nelze ani v tomto bodu přiznati oprávnění. Především nezodpovídal se stěžovatel způsobem, uvedeným ve zmateční stížnosti, ani v přípravném vyšetřování ani při hlavním přelíčení. O vkladní knížce tvořící předmět dotyčné krádeže, uvedl svědek Gustav R. při hlavním přelíčení, že vinkulovaná nebyla a že peníze mohly býti vyplaceny. Hodnota toho, co bylo ukradeno (§ 173 tr. zák.) řídí se však v případech krádeže vkladní knížky výší vkladu v době krádeže. Z těchto úvah je zjevno, že dotyčná krádež byla také, pokud jde o onu vkladní knížku, spáchána i dokonána již odcizením, knížky, že tu tedy nepřichází v úvahu pouhý pokus krádeže, jak mylně za to má zmateční stížnost. Nehledíc tudíž k tomu, že předmětem dotyčné krádeže byl podle obžalovacího spisu i podle 4. bodu VII. hlavní otázky vedle oné knížky též 3322 Kč 37 h na hotovosti, jichž odcizení již o sobě opodstatňovalo kvalifikaci této krádeže podle § 179 tr. zák., je z vylíčeného patrno, že ani tím, že byla do řečené otázky zahrnuta i dokonaná krádež vkladní knížky, nejen nebyl porušen žádný z předpisů §§ 318 až 323 tr. ř., nýbrž že bylo i v tomto bodě vyhověno předpisu § 318 tr. ř. Zodpověděli-li však porotcové po nové poradě ve smyslu § 330 tr. ř. III. dodatkovou otázku záporně, vyzněly-li naproti tomu kladně jejich odpovědi pak k VII. hlavní otázce též, pokud jde o její 4. bod v celém jeho rozsahu, tak k X. hlavní otázce, dané jim na zločin veřejného násilí ve smyslu § 98 b) tr. zák., nelze s hlediska důvodů hmotněprávní zmatečnosti čís. 10 a), 11 a 12 § 344 tr. ř. nic namítati proti tomu, že vynesl pak porotní soud rozsudek, jímž došly ony odpovědi porotců výrazu. Zejména je z hořejších úvah zjevna též bezpodstatnost námitek, jimiž napadá zmateční stížnost rozsudek porůznu i po stránce právní, vycházejíc při tom, jak shora dovoděno, vesměs z názorů právně mylných. Stížnost shledává vlastně příčinu všech jí uplatňovaných hmotněprávních zmatků zřejmě v odpověděch porotců na dotyčné otázky, ba dokonce v doslovu otázek samotných. Takto neprovádí však dotyčné námitky způsobem vyhovujícím zákonu, neboť kterýkoli z důvodů hmotněprávní zmatečnosti je po zákonu doličován pouze tehdy, jestliže stěžovatel, doličuje právní mylnost rozsudku, setrvává při skutkovém ději, zjištěném výrokem porotců a srovnává tento výrok s rozhodnutím porotního soudu. Toho však zmateční stížnost nečiní. Bylo ji proto zavrhnouti dílem jako bezdůvodnou, dílem jako ne po zákonu, tedy vůbec neprovedenou.