Rt 3071/1928
Zákon stanoví v § 167 c) tr. zák. jako objektivní podmínku vyšší trestnosti pouze a jedině, že z ohně vzešla značná škoda pro poškozeného; nezáleží na tom, zda ponese tuto škodu na dále a trvale poškozený sám či zda bude mu nahrazena z důvodu pojištění někým třetím (pojišťovnou).

(Rozh. ze dne 23. ledna 1928, Zm II 467/27.)

Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované do rozsudku porotního soudu v Novém Jičíně ze dne 25. října 1927, pokud jím byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem spoluviny na zločinu žhářství podle §§ 5, 166, 167 c) tr. zák.

Důvody:

Zmateční stížnost dovolává se důvodů zmatečnosti podle čís. 8 a 12 § 344 tr. ř., nen í však oprávněna. Kvalifikační okolností podle § 167 c) tr. zák., odůvodňující použití vyšší trestní sazby podle odst. d) téhož § jest, že oheň vyšel a pro poškozeného z toho povstala značná škoda. Zákon stanoví tu jako objektivní podmínku vyšší trestnosti pouze a jedině, že z ohně vzešla značná škoda pro poškozeného; zda ponese tuto škodu na dále a trvale poškozený sám či zda mu bude nahrazena z důvodu pojištění někým třetím (pojišťovnou), na tom pro kvalifikační okolnost samu nezáleží, poněvadž dodatečná náhrada škody ať úplná ať částečná nemění nic na tom, že škoda skutečně vzešla pro ty, jichž majetek shořel. Podle zápisu v protokole o hlavním přelíčení dal předseda porotcům v závěrečném výkladu ve smyslu § 325 tr. ř. poučení, "že škodu vzešlou požárem pro poškozené jest posuzovati v její skutečné výši, při čemž se nesmí vzíti zřetel na to, že byla část škody kryta pojišťovnou". Toto poučení odpovídá podle toho, co bylo řečeno, správnému výkladu zákona. Mylným jest naopak názor stěžovatelčin, že škoda vzešla pojišťovně, neboť tato nahrazením škody poškozeným splnila jen svůj smluvní závazek a může se na pachatelích domáhati náhrady jen pokud na ni přešel náhradní nárok, příslušející poškozenému proti pachateli (§ 62 poj. zák.). Dlužno ještě dodati, že zmateční stížnost sama netvrdí, že škoda z ohně, která činí v každém případě více než vyplacené náhrady pojišťovnou (38.300 Kč a 8.100 Kč = 46.400 Kč), protože u Žofie Š-ové shořely i věci, které nebyly pojištěny, nebyla značná ve smyslu § 167 c) tr. zák. Stížnost také nevytýká, že porotcům se dostalo nespárvného poučení o pojmu značné škody; tvrdí pouze, vycházejíc z nesprávného výkladu pojmu "škody povstalé pro poškozeného" v § 167 c) tr. zák., že (značnou) škodu utrpěla pojišťovna, nikoliv majitelky shořelých věcí, jimž pojišťovna ve skutečnosti povstalou škodu kryla. Není tudíž odůvodněn vytýkaný zmatek čís. 8 § 344 tr. ř. Důvod zmatečnosti čís. 12 § 344 tr. ř. neprovádí zmateční stížnost vůbec. Kladnou odpovědí na II. otázku dodatkovou vyslovili porotci, že jednáním, uvedeným v I. hlavní otázce povstala pro poškozené Štěpánku a Žofii Š-ovi značná škoda. Poněvadž toto jednání podle výroku porotců k IV. hlavní otázce stěžovatelka rozkazem a poučením nastrojila a k němu úmyslně podnět dala, zodpovídá jako spoluvinnice za kvalifikovaný zločin žhářství podle §§ 166, 167 c) tr. zák., jehož skutkovou podstatu naplňují okolnosti zjištěné výroky porotců k I. a II. otázce.