Rt 3047/1928
Skutková podstata zločinu nadržování (§ 212 tr. zák.) k zločinu podle § 170 tr. zák. vyžaduje 1. vědomí pachatelovo, že jiná osoba chystá nebo již páše čin, který jeví veškeré znaky v § 170 tr. zák. uvedené (chce zapáliti nebo již zapálí svůj majetek v úmyslu, by tím zkrátila práva jiné osoby částkou 200 Kč převyšující), 2. že pachatel věděl, že tomuto činu může určitým činem zabrániti lehce a aniž by vydal v nebezpečenství sebe nebo některou z osob pod jeho zákonnou ochranou jsoucích, 3. že vůle pachatelova směřovala v době, kdy onen čin předsevzíti mohl, avšak nepředsevzal, k tomu, by tímto opomenutím zabezpečil spáchání činu pod 1. uvedeného.

Zlý úmysl (úvahy a rozhodnutí pachatele) musí obsahovati veškeré složky, zákonem při vymezení pojmu zločinu uvedené.

(Rozh. ze dne 19. ledna 1928, Zm I 625/27.)

Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalované do rozsudku zemského trestního soudu v Praze z 8. srpna 1927, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem nadržování zločinům podle §§ 211 a 212 tr. zák., zrušil napadený rozsudek v odsuzující části jako zmatečný a věc vrátil témuž soudu první stolice, by ji znova projednal a rozhodl v rozsahu zrušení.

Důvody:

Zmateční stížnost dovolává se číselně čís. 5, 9 písm. a), 10 § 281 tr. ř. Důvod čís. 10 stížnost vůbec neprovádí; neuznává, že skutek rozsudkem zjištěný naplňuje pojem jiného trestného činu, než v něm shledala prvá stolice, nýbrž uplatňuje naprostou beztrestnost činu, tvrdíc obzvláště v souhlase s výrokem rozhodovacích důvodů, že obžalovaná nebyla v dorozumění s pachateli (požárů), že se pro podřadění závadných prodejů petroleje pod ustanovení § 5 (170, 197, 200, 203) tr. zák. nedostává zlého úmyslu jimi, přesněji § 5 předpokládaného. Další zmatek čís. 9 písm. a) není po zákonu a tedy vůbec dolíčen vývody, které buduje stížnost na tvrzení, že stěžovatelka nevěděla, k čemu chtějí odběratelé petroleje upotřebiti, a jimiž stížnost z tohoto předpokladu příčícího se opačnému závěru rozhodovacích důvodů odvozuje nedostatek zlomyslnosti a tím i beztrestnost skutku. V rámci skutkových zjištění rozsudku, jež jsou nezměnitelným podkladem jeho hmotněprávního přezkoumání, nedrží se a neprovádí důvodu čís. 9 písm. a) stížnost ani, pokud, v rozporu s větou rozhodovacích důvodů, že obžalovaná musila nutně věděti, oč jde, předpokládá jen, že stěžovatelka mohla míti podezření o chystaných požárech a že by se oznámením jich byla dopustila jiného zločinu, čímž chce stížnost asi namítati, že by se byla stěžovatelka vydala oznámením požáru nebezpečí, že bude stíhána pro utrhání na cti. Další námitku, že jde v závadných prodejích petroleje o positivní činy, nikoliv o opomenutí, takže by bylo o nich uvažovati nanejvýše s hlediska § 5 (170) a ne s hlediska § 212 tr. zák., s něhož o nich uvažuje rozsudek, nelze věcně přezkoumati, protože nelze z rozsudku bezpečně poznati, že shledává nepřekážení požárům právě a výhradně v oněch prodejích. Avšak příslušná část vývodů stížnosti poukazuje zřetelně k námitce spíše formálního rázu, byť spadající pod § 281 čís. 9 písm. a), že zákonný znak "opomenutí" nedošel v rozsudku skutkového opodstatnění. Toho tam skutečně není. Rozhodovací důvody omezují se ve směru tom na větu, že stěžovatelka nepřekazila provedení uvedených zločinů, nerozvádějí však tento povšechný výrok podrobněji, akoliv přesné zjištění toho, co bylo opomenuto, jest nezbytným předpokladem dalších, k opodstatnění zločinu podle § 212 tr. zák. nutných úvah a zjištění, zda by bývalo předsevzetím toho, co vinníkem opomenuto, spáchání zločinu jiné osoby zabráněno a zda mohl vinník předsevzíti opomenutý čin snadno a bez nebezpečenství naznačeného v § 212 tr. zák. Nedostatek přesného zjištění, co stěžovatelka opomenula, přivodil, že nebyly v rozsahu správnému výkladu zákona vyhovujícím zjištěny ani subjektivní složky trestného činu, ku kteréžto vadě rozsudku poukazuje stížnost zřetelně větou, že nebyla prokázána zlomyslnost stěžovatelčina. Slova "ze zlomyslnosti" v § 212 tr. zákona nejsou sice, jak stížnost neprávem míní, silnějším výrazem než slovo "úmyslně" a neznamenají, že se jimi předpokládá zlý úmysl zbarvený škodolibostí nebo jinakým záměrem vinníka. Trestní zákon užívá slov úmyslně a zlomyslně střídavě, nespojuje s tím o oním z nich různý smysl (srovnej obzvláště slova zlomyslnost pachatele v § 4 tr. zák.); oba výrazy znamenají, že pachatel jednal se zlým úmyslem po rozumu § 1 tr. zák., že uvážil zlo spojené se zločinem a že se proň rozhodl. Jelikož zlý úmysl, úvahy a rozhodnutí pachatele musí podle ustáleného výkladu § 1 obsahovati veškeré složky, zákonem při vymezení pojmu zločinu uvedené, vyžaduje skutková podstata zločinu nadržování zločinu jiné osoby úmyslným nepřekážením, jde-li ve skutku, jemuž bylo nadržováno, o zločin podvodu podle § 170 tr. zák.: 1. že vinník věděl, že jiná osoba chystá neb již páše skutek, který jeví veškeré znaky v § 170 tr. zák. uvedené, že chce zapáliti nebo již zapálí svůj majetek v úmyslu, by tím zkrátila práva jiné osoby částkou 200 Kč převyšující, 2. že vinník věděl, že tomuto zločinu může určitým činem zabrániti snadno a aniž by vydal v nebezpečenství sebe nebo některou z osob pod jeho zákonnou ochranou jsoucích, 3. že vůle vinníka směřovala v době, kdy onen čin předsevzíti mohl, avšak nepředsevzal, k tomu, by tímto opomenutím zabezpečil spáchání činu pod čís. 1 uvedeného.

Tohoto rozsahu skutková zjištění prvé stolice nejsou. Rozsudek zjišťuje toliko, že stěžovatelka věděla, oč jde; a vyvrácením opačné obhajoby její, - že věděla, že petrolej jest určen k zakládání ohňů v domcích ku poškození pojišťoven. O složkách pod čís. 2 a 3 uvedených rozsudek vůbec neuvažuje patrně proto, že se nevyslovil ani po stránce objektivní o tom, který čin stěžovatelka opomenula a jaký byl význam tohoto činu pro nerušené vykonání nebo pro překažení požárů (ohňů). Uznává-li rozsudek stěžovatelku vinnou zločinem § 212 tr. zák., nezjistiv skutkové okolnosti opodstatňující zákonné pojmy opomenutí a zlomyslnosti, spočívá výrok ten po případě na nesprávném použití zákona i jest zmatečným podle § 281 čís. 9 písm. a) tr. ř.