Rt 3042/1928
Pro zločin únosu podle druhé věty § 96 tr. zák. není sice třeba, by dítě bylo z moci a vlivu rodičů odňato trvale nebo na delší dobu, jest však třeba, by šlo o dobu aspoň tak dlouhou, že odnětí to vzhledem na okolnosti mohlo býti rodiči důvodně pociťováno jako porušení mocenských práv nad dítětem; nestačí, šlo-li jen o pouhou neposlušnost dítěte, nespojenou s újmou oněch mocenských práv (noční toulka). Pro zločin únosu dítěte rodičům stačí, bylo-li lsti nebo násilí použito buď proti dítěti nebo proti rodičům.

(Rozh. ze dne 14. ledna 1928, Zm I 669/27.)

Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Písku ze dne 23. září 1927, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem únosu podle § 96 tr. zák. a přestupkem podle § 20 čís. 2 zák. čís. 241/22 sb. z. a n., pokud napadla výrok o přestupku vyzývání ku smilstvu; jinak jí vyhověl potud, pokud byl napadeným rozsudkem stěžovatel uznán vinným zločinem únosu, zrušil výrok o vině v tomto směru a následkem toho i výrok o trestu vůbec a výroky s tím související jako zmatečné a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji v rozsahu zrušení znova projednal a o ní rozhodl přihlížeje při tom k nezrušenému výroku o vině co do přestupku vyzývání ke smilstvu.

Důvody:

Stížnosti nelze upříti důvodnosti, pokud napadá výrok nalézacího soudu o činu, z něhož jest stěžovatel viněn. Rozhodovací důvody dovozují sice, že stěžovatel použil lsti, správně lsti a násilí (vyhrůžek) proti Marii F-ové. Přes to však šlo nalézacímu soudu, jak z dalšího předpokladu nedostatku vědomí a svolení rodičů F-ové, z doslovu rozsudečného výroku a z použité trestní sazby jest patrno, v tomto skutku jen o zločin podle druhé věty § 96 tr. zák., t. j. o únos (nezletilého) dítěte, s únosem souhlasivšího, rodičům. Podstatou jeho jest porušení mocenských práv rodičů. Pro zločin ten nelze ovšem - jak snad stížnost za to má - požadovati, by dítě bylo z moci a vlivu rodičů odňato trvale neb i jen na delší dobu. Avšak předpokládá se - jak i stížnost správně naznačuje, - že nezletilá osoba byla - nebo při pokusu měla býti - třebas jen přechodně, přece však na dobu tak dlouhou z moci rodičů odňata, že odnětí to vzhledem na okolnosti mohlo býti rodiči důvodně pociťováno jako porušení mocenských práv nad dítětem (srovnej rozh. čís. 1095, 2245 sb. n. s.). Skutečnosti, jež by opodstatňovaly pojem únosu v tomto správném smyslu, nejsou rozsudkem zjištěny. Rozsudečný výrok uvádí, že obžalovaný unesl F-ovou ze Z. do B., a v rozhodovacích důvodech se uvádí, že 29. června 1927 (večer) šel s ní z taneční zábavy v Z. do L., kde jeho rodiče a i její rodiče bydlí, a po nějaké zastávce v této obci dále do B., kde stěžovatel pracuje, a že ještě v téže noci přišel pro F-ovou do B. její bratr. V rozsudku není zjištěno, že F-ová byla v Z. bez vědomí a beze svolení rodičů, a ze spisů, zvláště z výpovědi Františka F-a st. plyne naopak, že F-ová byla v Z. s vědomím a svolením rodičů. Je-li tomu tak, pak ani cesta F-ové ze Z. do L. - bydliště rodičů - nedála se, byť ve společnosti ztěžovatele, beze svolení a vědomí rodičů, takže přichází pro otázku, zda byla F-ová rodičům unesena, v úvahu jen její vzdání se z L. a to, co se potom stalo. Po této stránce zjišťují rozhodovací důvody, že stěžovatel přemlouval F-ovou, by s ním šla do B., že ji nechá u sebe ve Z. asi 14 dnů, a pak že spolu pojednou na Moravu, kde si najdou práci a budou spolu žíti, a že si ji vezme za manželku. Avšak v dalších rozhodovacích důvodech jsou sliby stěžovatelovy, že spolu pojednou na Moravu, že budou spolu žíti a že si ji vezme za manželku, označeny za lest, t. j. za údaje vědomě nepravdivé, a není v rozsudku - třebaže podotýká, že stěžovatel zabraňoval odchodu (návratu) F-ové do L., že ji nechtěl pustiti, když pro ni přijel do B. bratr, - vysloveno, po kterou dobu zamýšlel stěžovatel v pravdě F-ovou u sebe v B. (ve Z.) podržeti. Obec L. a B. jsou zřejmě obce málo od sebe vzdálené, takže se rodiče F-ové mohli znova ujati dcery beze zvláštních obtíží, jakmile se dověděli, že dcera je v B. a u koho tam jest. K tomu, že to věděli, přesněji předpokládali hned, bez zvláštního pátrání, poukazuje skutečnost, že ještě téže noci jel pro F-ovou, když se z dovoleného jí výletu nevrátila k rodičům, její bratr do B. k zaměstnavateli stěžovatelovu. Rozsudečná zjištění, zejména pokud jde o dobu a místa stěžovatelem pro pobyt F-ové zamýšlená, nejsou tudíž takového rázu, že by vylučovala pojímati nevrácení se dcery do domu rodičů za toulání se děvčete v noční době mimo dům rodičů, jichž mocenská práva zůstávají přes to zachována a vykonatelna, tedy za pouhou neposlušnost dítěte, nespojenou s újmou mocenských práv rodičů. K tomu, by nevrácení se Marie F-ové do domu rodičů bylo jimi důvodně pociťováno jako zásah do jich práv dozoru a výchovy dítěte, bylo by třeba dalších zjištění, zejména o zamýšlené době nevrácení se, o zamýšlených místech dalšího pobytu, jakých se však v rozsudku nedostává. Podřadil-li bez nich soud prvé stolice vzdalování se F-ové domu a bydliště rodičů pod pojem únosu a v důsledku toho skutek stěžovatelův pod ustanovení § 96 tr. zák., spočívá tento výrok na nesprávném použití zákona, i dlužno rozsudek, pokud je zmatkem tím stížen, zrušiti z důvodu § 281 čís. 9 písm. a) tr. ř., aniž třeba zabývati se dalšími vývody stížnosti, které v podstatě vytýkají rozsudku jen formální vadnost skutkových zjištění, opodstatňujících pojem lsti a vyhrůžek stěžovatelem proti Marii F-ové použitých, a přehlížejí, že pro zločin únosu dítěte rodičům stačí, bylo-li lsti nebo násilí použito buď proti dítěti nebo proti rodičům. Při vylíčeném nedostatku skutkových zjištění nelze se obejíti bez opětného hlavního přelíčení ve stolici prvé. Proto bylo rozhodnuto, jak se stalo.