Rt 3040/1928
Pouhé svolení stavebního úřadu k provedení oprav v bytě neopravňuje ještě k svémocnému násilnému vyklizení zařízení bytu; omyl v tom směru jest omylem o právu civilním (§ 1090 a násl. obč. zák. a zákon na ochranu nájemníků), který se rovná co do účinku skutkovému omylu ve smyslu § 2 e) tr. zák.

Ke skutkové podstatě zločinu § 83 tr. zák. (druhý případ) není třeba, by rušitel domovního míru měl již předem úmysl vykonati násilí na lidech nebo věcech; stačí, bylo-li po bezprávném (úmyslném) vniknutí násilí skutečně vykonáno.

(Rozh. ze dne 13. ledna 1928, Zm I 450/27).

Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaných proti rozsudku krajského soudu v Chebu ze dne 20. května 1927, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem veřejného násilí násilným vpadnutím do cizího nemovitého statku podle § 83 tr. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl, mimo jiné z těchto

důvodů:

Po věcné stránce (podle čís. 9 a) § 281 tr. ř.) namítá zmateční stížnost, že obžalovaní byli odsouzeni neprávem, poněvadž prý zjištěná jejich činnost nenaplňuje skutkovou podstatu zločinu rušení míru domovního, podle druhé věty § 83 tr. zák. ani po stránce objektivní ani po stránce subjektivní; a) nelze prý říci, že vnikli do bytu B-ova s pominutím vrchnosti, jak žádá § 83 tr. zák., kdyžtě prý prokázali, že měli schválení obecního úřadu v S. jako úřadu stavebního; b) není prý prokázáno, že jednali v trestném úmyslu. Ze zodpovídání obžalovaných - že jim šlo pouze o vynesení kamen za účelem provedení nutných stavebních oprav v bytě, podporovaného výpovědí svědka L-e, že ho obžalovaní právě za tím účelem povolali a na jeho radu kamna vynesli, jakož i ze skutečností, že požádali obecní jako stavební úřad v S. o povolení oprav v bytě a tohoto povolení skutečně také dosáhli, dále, že obžalovaní dvakráte vyzvali B-a, by vyklidil byt, zejména, by odstranil kamna, by mohly býti provedeny zamýšlené opravy, a že omezili svémocné vyklizení na nejmenší míru, nutnou, by byt mohl býti znovuzřízen, lze prý souditi, že obžalovaní nejednali v trestném úmyslu, požadovaném v § 83 tr. zák. Než zmateční stížnost není v prvém směru odůvodněna, v druhém není provedena podle zákona. a) "Vrchností" v § 83 tr. zák. rozumí zákon vrchnost, k povolení dotyčného výkonu povolanou; výkon obžalovaných záležel podle zjištění rozsudku v tom, že, vniknuvše se zjednanými pomocníky do bytu B-ova přes odpor oprávněného, svémocně a násilně vyklidili část zařízení bytu (železná kamna, kuchyňské nádobí, dvéře od bytu) a to, jak soud zjišťuje, by B-ovi znechutili pobyt v bytě matčině. Nucené vyklizení bytu jest však povolán provésti jen exekuční orgán na základě povolení exekučního soudu. Kdyby i bylo pravdou, co tvrdí obžalovaní - což však rozsudek nezjišťuje -, že provedli svémocné vyklizení bytu, by umožnili provedení nutných oprav stavebních - tedy jaksi z důvodu ochrany bezpečnosti života nájemníků - byl by povolán takovýto výkon povoliti a provésti úřad bezpečnostní; v žádném případě neopravňovalo obžalované pouhé svolení stavebního úřadu k provedení oprav (tím méně předložené prohlášení, v němž stavební úřad pouze zjišťuje, že opravy jsou naléhavě nutny) k tomu, by svémocně násilně vyklidili zařízení bytu. Učinivše tak, jednali s pominutím vrchnosti.

b) soud uváživ výsledky řízení i obhajobu obžalovaného a přihlížeje zejména také k předcházejícímu sporu o výpověď z bytu mezi majitelkou domu a nájemníkem a k průběhu celého výjevu v bytě B-ově, dospěl k přesvědčení, že se napjatý poměr mezi vlastnicí domu a nájemníkem, vzešlý z prohry jejího procesu o soudní výpověď, přenesl též na její děti, tři obžalované, nebo že onen násilný krok byl v rodinné poradě usnesen, a že se obžalovaní pak snažili všemožným způsobem B-ovi pobyt ve svém domě znechutiti, a má rovněž za zjištěno a prokázáno, že obžalovaní přes to, že neměli k tomu práva - což vlastně nepřímo sami přiznávají - s opomenutím vrchnosti a s více lidmi sebranými vnikli do bytu B-ova (proti výslovně projevené vůli držitele bytu) a tak bezprávně vykonali násilí na jeho statku, byť i se tak stalo proto, by provedli právo, na které si činili nárok. Z doslovu zákona (srv. slova "vnikne a tam vykoná") dlužno souditi, že ke skutkové podstatě zločinu § 83 tr. zák. druhého případu není třeba, by rušitel domovního míru měl již předem úmysl vykonati násilí na lidech nebo věcech; stačí, bylo-li po bezprávném (úmyslném) vniknutí násilí skutečně vykonáno. V souzeném případě zjišťuje soud uvedenými již výroky, že pachatelé úmyslně a bezprávně vnikli do B-ova bytu a po té v něm vědomě a bezprávně spáchali násilí. Dospívá-li zmateční stížnost samostatným hodnocením výsledků řízení k jinému zjištění o subjektivní vině obžalovaných, a na tomto libovolně sestrojeném podkladě doličuje hmotněprávní zmatek, neprovádí jej po zákonu a nelze k jejím vývodům přihlížeti.

3. Zmatek podle čís. 9 b) § 281 tr. ř. doličuje stížnost tím, že prý obžalovaní, vycházejíce z nesprávného předpokladu, že jsou oprávněni, ba povinni, provésti stavební opravy v bytě nájemníkově i proti jeho vůli, kdyžtě stavební úřad dal k tomu svolení a když za tím účelem k radě odborníka L-e a po předchozím bezvýsledném vyzvání nájemníka dali vynésti kamna z bytu - jednali v omylu, který vylučuje trestnost podle § 2 e) tr. zák. V tomto směru není zmateční stížnost provedena po zákonu, poněvadž rozsudek neobsahuje výrok o okolnosti vylučující trestnost z důvodu § 2 e) tr. zák., které by bylo lze přezkoumati s hlediska zmatku čís. 9 b) § 281 tr. ř. Nicméně dali stěžovatelé touto výtkou zřejmě najevo, že si stěžují také proto, že se soud v rozsudkových důvodech nezabýval tím, co v tomto směru při hlavním přelíčení uvedli. Jde tedy také o výtku neúplnosti rozsudku (čís. 5 § 281 tr. ř.). V tomto smyslu jest výtka odůvodněna. Nešlo by sice o omyl skutkový podle § 2 e) tr. zák., avšak ani o omyl o právu trestním, neboť stěžovatelé netvrdí, že se domnívali, že jest jim dovoleno, by, opomenouce vrchnost, s více lidmi sebranými vnikli do příbytku B-ova a tam vykonali násilí na jeho jmění a statku, nýbrž tvrdí, že se domnívali, že povolení stavebního úřadu k provedení stavebních oprav v bytě nájemníkově je oprávňuje, by dali potřebné práce provésti a by za tím účelem vyklidili byt i proti vůli nájemníka a bez svolení soudu. Takový omyl byl by omylem o ustanoveních práva civilního (§ 1090 a další obč. zák. a zákon na ochranu nájemníků), který se podle stálého rozhodování nejvyššího soudu jako soudu zrušovacího rovná co do účinku omylu skutkovému ve smyslu § 2 e) tr. zák. Bylo proto zmateční stížnosti vyhověti, napadený rozsudek zrušiti jako zmatečný podle § 281 čís. 5 tr. ř. a vrátiti věc soudu prvé stolice, by ji znova projednal a rozhodl.