Rt 3035/1928
Skutková podstata zpronevěry nevyžaduje pachatelův úmysl zadržeti nebo přivlastniti si svěřený statek již v okamžiku, kdy byl pachateli odevzdán; rozhodným je okamžik protiprávního zásahu, jímž se věc odnímá svěřitelově disposici.

(Rozh. ze dne 5. ledna 1927, Zm I 781/27.)

Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalované do rozsudku krajského soudu v České Lípě ze dne 27. října 1927, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem zpronevěry podle §§ 183 a 184 tr. zák., zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu jako zmatečný a věc vrátil do prvé stolice, by ji znovu projednala a rozhodla.

Důvody:

Zmateční stížnosti obžalované, dovolávající se důvodu zmatečnosti čís. 9 a) § 281 tr. ř., nelze ovšem přisvědčiti, pokud se domnívá, že se ke zločinu zpronevěry vyhledává úmysl, zadržeti nebo si přivlastniti svěřený statek, již v okamžiku, kdy statek byl pachateli odevzdán. Tu zaměňuje stížnost zjevně skutkovou podstatu zpronevěry a podvodu a přehlíží, že rozhodným pro zločin zpronevěry je okamžik protiprávního zásahu, jímž se věc odnímá svěřitelově disposici. Naproti tomu nelze upříti oprávnění jejím vývodům, poukazujícím k tomu, že s právního hlediska nelze v prodeji zboží daného do komise o sobě ještě spatřovati zásah § 183 tr. ř. se příčící. Zmateční stížnost má touto námitkou zřejmě na mysli doslov rozsudkového výroku, podle něhož byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem zpronevěry zboží jí do komise daného, jakož i obsah rozsudečných důvodů, podle nichž soud shledává skutek naplňující podstatu tohoto zločinu v tom, že stěžovatelka zboží jí do komise dané za sebou zadržela a sobě přivlastnila. Je na snadě, že prodej zboží do komise daného o sobě nemusí ještě naplniti pojem zadržení nebo přivlastnění si svěřeného statku ve smyslu zákona, vždyť jest podstatou obchodu komisionářského a komitent předává komisionáři zboží právě za tím účelem, aby jím bylo prodáno. O tom nebyl v pochybnostech ani poškozený, zasílaje obžalované - trhovkyni - zboží. Leč nemůže dále ani býti pochybným, že v důsledcích komisionářské smlouvy vstupuje "výtěžek" pachatelem docílený na místo zboží, za něž ho docílil, a že pachatel, prodav zboží, dodavateli nezaplacené, přijme od svých odběratelů kupní ceny jen jako zmocněnec a v zastoupení dodavatele a podrží dotyčné částky s jeho souhlasem jako statek cizí, jímž nesmí disponovati způsobem jinakým než odevzdáním dodavateli. Zdali si soud uvědomil tyto zásady směrodatné pro zpronevěru při komisonářském obchodu, nelze z rozsudku seznati, neboť byť i se v něm na různých místech mluvilo o "kupní" ceně zboží do komise daného, která obžalovanou řádně zaplacena nebyla, a jednou i o "výtěžku" za zboží a jeho použití, nelze přece z obsahu rozsudečných důvodů seznati, jaký význam se oněm skutečnostem přikládá, a soud neuvažuje o těchto skutečnostech obzvlášť v závěrečné části rozsudečných důvodů, kde - ve shodě s výrokem - vyslovuje, že obžalovaná, jsouc úplně bez prostředků, tedy u vědomí nemožnosti okamžitého vrácení, úmyslně a bezprávně sporné zboží za sebou zadržela a si přivlastnila; leč na "zboží" podle předeslaných vývodů v souzeném případě patrně již nezáleží, nýbrž mělo býti zjištěno, zda si obžalovaná vědomě protiprávně přivlastnila nebo za sebou zadržela výtěžek za prodané zboží. A tu se objevuje další neujasněnost napadeného rozsudku, pokud se, jak již naznačeno, na více místech zmiňuje o "kupní ceně", o "dluhu" a podle výroku o zpronevěře "ve výši 2.605 Kč 75 h", aniž by si uvědomil, že pro kvalifikaci zpronevěry důležitou by mohla býti i výše výtěžku za prodané zboží; vždyť obžalovaná prohlásila k poškozenému, že nemůže zaplatiti, poněvadž na výročním trhu v J. neudělala žádné obchody; vzhledem k tomuto tvrzení mělo býti zjištěno, zda snad obžalovaná zboží musela prodati pod cenou, a nebylo by lze při kvalifikaci skutku podle hodnoty zpronevěřeného statku nevšimnouti si případné diference mezi skutečným výtěžkem a cenou svěřitelem fakturovanou, která by stěžovatelce k újmě býti nemohla, pokud skutečně nastala následkem nepříznivé obchodní konjunktury a nebyla snad přivoděna stěžovatelkou prodejem proti výslovnému zákazu prodatele nebo za jiným nekalým cílem. Bylo proto zmateční stížnosti vyhověti; napadený rozsudek zrušiti jako zmatečný a za předpokladů § 5 novely k trestnímu řádu uznati, jak se stalo.