Rt 3033/1928
Zločin podvodu podle § 199 d) tr. zák. jest spáchán a dokonán teprve tím, že bylo padělané (zfalšované) veřejné listiny použito v podvodném úmyslu. Padělání listiny a její použití nemusí vycházeti od jedné a téže osoby; zločinu dopouští se i ten, kdo sám, nebyv při samotném padělání (zfalšování) listiny činně súčastněn, použije v podvodném úmyslu listiny, která byla někým jiným zfalšována s jeho předchozím dorozuměním.

(Rozh. ze dne 5. ledna 1928, Zm I 568/27.)

Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Liberci ze dne 10. června 1927, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu podle §§ 197, 199 d), 200 tr. zák., mimo jiné z těchto

důvodů:

Zmateční stížnost je na omylu, vyslovujíc ve svých vývodech názor, že k odsouzení pro podvod, kvalifikovaný jako zločin podle § 199 d) tr. zák., nemohlo dojíti, dokud nebyla zjištěna okolnost, - které přikládá zmateční stížnost význam rozhodný, - kdo předsevzal padělání, a namítajíc, že rozsudek, v jehož důvodech se uvádí, že tato okolnost se zjistiti nedá, takto sám připouští, že řečené zločinné kvalifikace tu není. Zmateční stížnost, jejíž posléz uvedenou námitkou jest uplatňován důvod zmatečnosti čís. 9 a) § 281 tr. ř. přehlíží, že zločin podvodu podle § 199 d) tr. zák. je spáchán a dokonán teprve tím, že bylo padělané (nebo zfalšované) veřejné listiny použito v úmyslu podvodném a že padělání listiny a její použití nemusí vycházeti od jedné a téže osoby, že se tudíž zločinu podvodu podle § 199 d) tr. zák. dopouští i ten, kdo sám, nebyv při padělání (zfalšování) listiny činně súčastněn, použije v podvodném úmyslu listiny, která s jeho předchozím dorozuměním byla zfalšována někým jiným. Tak tomu bylo podle rozsudku i v souzeném případě, v němž podle rozhodovacích důvodů obžalovaný jednal při nejmenším v souhlasu s padělatelem obou listin, podle rozsudkového výroku pak byly listiny ty padělány třetí neznámou osobou dokonce z návodu obžalovaného, nehledíc ani k tomu, že rozsudek vychází i ve výroku i v důvodech především z předpokladu, že listiny padělal sám obžalovaný. V tom, že obsah obou výměrů je výhradně k prospěchu obžalovaného a že, jak se v rozsudkových důvodech dále praví, obžalovaný měl samojediný zájem na uvolnění vkladu, spatřuje rozsudek jen jeden z dokladů správnosti přesvědčení nalézacího soudu, podle něhož byly listiny padělány buď obžalovaným samotným nebo z jeho návodu a s jeho souhlasem neznámou osobou třetí. Zmateční stížnost vykládá tudíž onu prve uvedenou větu rozsudkových důvodů neprávem v ten rozum, že jí došel výrazu mylný právní názor, že se ke skutkové podstatě podvodu vyhledává také pachatelův úmysl, trestným činem se obohatiti. Na skutečnost, o níž se obžalovaný podle výslovného údaje zmateční stížnosti dozvěděl teprve po vynesení rozsudku a o níž ani zmateční stížnost netvrdí, že vyšla najevo již za řízení v prvé stolici, nelze zrušovacímu soudu vůbec vzíti zřetel, neboť pro novoty není v řízení zrušovacím místa již vzhledem k předpisu § 288 čís. 3 tr. ř.