Rt 3017/1927
Směřují-li různé činy, jimiž se pachatel snaží zločinný úmysl uskutečniti, proti témuž právnímu statku, dlužno mu přičísti pouze jeden a to dokonaný trestný čin tenkráte, když po několika bezvýsledných pokusech brzy na to čin dokoná; jde však o dva samostatné činy, vzešly-li ze samostatných trestných odhodlání pachatele, směřovaly proti různým právním statkům a měly také různý výsledek (první byl dokonán, druhý zmařen a zůstalo při pokusu).

( Rozhodnutí Zm II 274/27, 21.12.1927 )
Z odůvodnění:
Zmateční stížnost namítá, že byl stěžovatel neprávem odsouzen pro zločin dokonaného podvodu v druhém odstavci rozsudkového výroku, poněvadž

a) jednotná činnost obžalovaného, směřující ke spáchání jednoho trestného činu, podvodu, ať již se projevila vyjednáváním s pojišťovnou nebo podáním žalob na pojišťovnu a na železniční erár, měla prý býti posuzována jako celek a kvalifikována jako jediný nedokonaný zločin podvodu; pokud byl obžalovaný kromě toho uznán vinným také zločinem dokonaného podvodu, jest prý rozsudek právně mylným.

b) Toto odsouzení (pro dokonaný podvod v druhém odstavci) neobstojí prý také z toho důvodu, že pojišťovně ve skutečnosti žádná škoda nevzešla, poněvadž rozsudek sám zjišťuje, že obžalovaný nepřijal nabídnutou mu částku 2.182 Kč a částka ta zůstala uložena u soudu, kde si ji může pojišťovna vzíti zpět.

Než zmateční stížnosti nelze dáti za pravdu:

a) Z podpůrné povahy zákonných ustanovení o pokusu ovšem plyne, že, směřují-li různé činy, jimiž se obžalovaný snaží svůj zločinný úmysl uskutečniti, proti témuž právnímu statku, dlužno mu přičísti pouze jeden a to dokonaný trestný čin tenkráte, když po několika bezvýsledných pokusech brzy na to čin dokoná. Takový případ má na mysli rozhodnutí býv. vídeňského zrušovacího soudu čís. 3455, jehož se však zmateční stížnost dovolává neprávem, poněvadž tu se má věc jinak. Podle zjištění prvého soudu oznámil obžalovaný nejprve počátkem ledna 1924 evropské akciové společnosti pro pojišťování v P., že utrpěl při jízdě na dráze dne 1. ledna 1924 úraz oka i beder, dovolávaje se tak (pokud jde o úraz oka, jehož ve skutečnosti při oné jízdě na dráze neutrpěl) podvodným způsobem náhrady, aniž uváděl její výši. Pojišťovna přiznala mu 2.180 Kč a, když je obžalovaný odepřel přijati, složila je k soudu. Skoro po roce, dne 22. prosince 1924, podal obžalovaný u zemského civilního soudu v Brně žalobu na železniční erár, žádaje zaplacení 32.000 Kč, a dne 29. prosince 1924 u obchodního soudu v Praze žalobu na Evropskou akciovou společnost v P. o zaplacení 13.000 Kč, předstíraje v obou podvodným způsobem, že utrpěl při jízdě na dráze dne 1. ledna 1924 úraz oka. Již z časového rozpětí mezi oběma úkony (oznámením úrazu a žalobami) a ještě více z okolnosti, že se žaloby obracejí nejen proti pojišťovně, nýbrž i proti železničnímu eráru a domáhají se určitých a vyšších částek, plyne, že při podání žalob nešlo o uskutečňování původního trestného úmyslu pachatelova, který směřoval nejprve pouze a výhradně k poškození pojišťovny, a byl splněn jejím oklamáním a poukazem náhrady, nýbrž že jde o dva samostatné trestné činy, které vzešly ze samostatných trestných odhodlání pachatele a směřovaly proti různým právním statkům a měly také různý výsledek - první byl dokonán, kdežto druhý byl zmařen a zůstalo při pokusu. Nalézací soud tudíž nechybil, když je kvalifikoval jako dva samostatné činy.

b) Poněvadž podvod jest dokonán již oklamáním, třeba ještě škoda nenastala, uznal soud v druhém odstavci rozsudku obžalovaného správně vinným zločinem dokonaného podvodu, zjistiv, že nepravdivým předstíráním úrazu oka při jízdě na dráze uvedl pojišťovnu v omyl v úmyslu podvodném, by na ní vylákal náhradu.