Rt 3014/1927
Výhrada vlastnictví činí bezprávným každé nakládání s prodanou věcí, jímž se zasahuje do vlastnického práva prodatelova (§ 183 tr. zák.). Bez předchozího zaplacení nedoplatku kupní ceny jest odevzdání věci do vlastnictví jiné osoby zásahem do práv prodatelových, úkonem hmotně protiprávním, třebas se další prodej stal v úmyslu, by si pachatel opatřil prostředky k zaplacení onoho nedoplatku. Zpronevěry nepředpokládá úmysl pachatelův způsobiti majiteli svěřené (zpronevěřené) věci škodu na majetku.

( Rozhodnutí Zm II 238/27, 19.12.1927 )
Z odůvodnění:
Rozsudek zjišťuje, že prodatel M. před sepsáním kupní smlouvy prohlásil, že kůň zůstane jeho vlastnictvím až do úplného zaplacení kupní ceny, že tato výhrada byla i vytištěna na vzorci, jehož vyplněním byla kupní smlouva vyhotovena, a že pak stěžovatel vzorec ten, když mu byl přečten, vlastnoručně podepsal. Je v rozsudku dále zjištěno, že stěžovatel o výhradě věděl. Pouhým popíráním tohoto vědomí stížnost opačné rozsudečné zjištění - náležitě v rozsudku odůvodněné - neodstraní.

Výhrada vlastnictví pro prodavatele činila bezprávným každé nakládání kupitelovo s prodaným koněm, kterým by se zasahovalo do vlastnického práva prodatelova. Naprostou volnost disposice s koněm, obzvláště oprávnění odevzdati koně jiné osobě do vlastnictví, mohl si stěžovatel opatřiti toliko předchozím zaplacením zbytku kupní ceny prodateli. Bez předchozího zaplacení nedoplatku bylo odevzdání koně do vlastnictví jiné osoby zásahem do práv prodatelových, výkonem práva stěžovateli nepříslušejícího a proto úkonem hmotně protiprávním, třebaže se další prodej stal v úmyslu, by si stěžovatel opatřil hotovost k zaplacení nedoplatku prodateli. Případný úmysl stěžovatelův, zaplatiti z docíleného výtěžku prodateli, čím mu byl ještě povinen, nebyl by než úmyslem, napraviti dodatečně škodu ze svémocného, protiprávního odevzdání koně do vlastnictví jiné osoby a nevyloučil by vědomí stěžovatele, že jedná prodejem a odevzdáním koně hmotně protiprávně.

Toto vědomí, které odvozují rozhodovací důvody ze skutečnosti, že stěžovatel věděl o výhradě vlastnictví prodatelova, jest v napadeném rozsudku zjištěno a jím jest po stránce subjektivní skutková podstata zpronevěry naplněna, takže jest pochybenou výtka, že rozsudek neuvádí důvodů, z nichž nabyl soud prvé stolice přesvědčení o zlém úmyslu stěžovatele. Neboť nevyžaduje se podle stálé judikatury zrušovacího soudu pro pojem zpronevěry žádného dalšího zlého úmyslu, zejména ne úmyslu, způsobiti majiteli svěřené a zpronevěřené věci škodu na majetku.