Rt 2996/1927
Kritika, třebas nepříznivá a nepříjemná nebo sesměšňující, nemusí býti ještě urážkou na cti ve smyslu § 487 a násl. tr. zák., pokud se nedotýká svým obsahem osobní hodnoty (mravních kvalit) napadeného, nebo pokud svou formou nenabývá takového rázu sesměšňujícího, že se tím snižuje dotčený v úctě a vážnosti.

Pokud výtka dosažení určitého postavení následkem příslušnosti k určité politické straně, a výtka politického a náboženského přeběhlictví zakládá skutkovou podstatu urážky na cti.

( Rozhodnutí Zm I 305/27, 7.12.1927 )
Z odůvodnění:
Právo kritiky je sice nezbytnou složkou veřejného života, ústavní listinou dokonce uznané, že může býti nepříznivou a nepříjemnou, třebas i sesměšňující, že však přes vše to ještě nemusí býti urážkou na cti ve smyslu § 487 a násl. tr. zák., dokud se nedotýká mravních kvalit napadeného, pokud se týče dokud svou formou nenabývá takového rázu sesměšňujícího, že se tím napadený snižuje v úctě a vážnosti. Není proto postačitelno pro sprošťující výrok, vyřkne-li soud, že v pozastavených výrocích vidí toliko "kritiku", nýbrž je třeba vždy náležitě uvažovati o tom a pečlivě zjistiti, zda "kritika" nevybočuje z mezí zákonem vytýčených a zda se snad nedotýká svým obsahem osobní hodnoty napadeného, kteréžto vybočení by pak mohlo poukazovati k útoku proti bezpečnosti cti s hlediska §§ 487, 489 a 491 případ první tr. zák. závadnému; anebo zda kritika, pokud se projevuje ve formě sesměšňující, nesnižuje vážnost a úctu dotčeného (druhý případ § 491 tr. zák.).

Napadený rozsudek posuzuje výtku "že si zapomněl získati zásluh na p-ském gymnasiu" s hlediska skutkové podstaty § 491 tr. zák. a výtku, že "...mu na místo trvalého správce gymnasia pomohla politická legitimace" s hlediska § 488 tr. zák., spatřuje v prvém projevu toliko přípustnou kritiku, nikoli urážku na cti, poněvadž nemůže býti každý vynikajícím ve svém oboru a v důsledku toho nemůže si také získati stejných zásluh, což však neznamená uvádění ve veřejný posměch způsobem vážnost snižujícím; ohledně druhého projevu odmítá vůbec jeho urážlivý ráz, poněvadž dosažení určitého postavení následkem příslušnosti k politické straně je zjevem v dnešní době dosti častým a podle názoru kruhů společenskému prostředí soukromého obžalobce odpovídajících nikterak nečestným. Zajisté jest veliký rozdíl mezi tím, zda se někomu vytýká toliko, že mu k určitému postavení pomohla legitimace politická, či zda děje se tak v další souvislosti s poznámkou o úředních schopnostech dotčeného. Je ovšem správné, že při obsazování určitých míst za nynějších dob hraje politická příslušnost důležitou roli, a lze připustiti, že by výtka, že politická legitimace dopomohla někomu k určitému postavení, sama o sobě nemusela tvořiti za všech okolností urážku osoby, jež se na příslušné místo dostala, pokud čelí proti protěžujícím, nikoli proti protěžovanému; avšak mohla by se státi urážlivou, kdyby se tvrdilo, že snad ona osoba k dosažení místa využitkovala politické legitimace nepřístojným způsobem. Leč tuto otázku nebude třeba v souzeném případě řešiti; právem zdůrazňuje totiž stížnost, že se poznámka o politické legitimaci při obsazení místa správce gymnasia stala v těsné spojitosti s další výtkou, že si soukromý obžalobce zapomněl získati zásluh jako profesor v P. a s poznámkou, že též v S. měl dosti příležitosti, by se alespoň nějak vyznamenal atd. Z celé této souvislosti by bylo lze souditi, že tu nejde toliko o konstatování pouhého fakta, zda soukromý obžalobce ve svém oboru více méně vyniká - jak se domnívá nalézací soud - nýbrž spíše o narážku na jakousi nedbalost nebo netečnost při plnění jeho povinností, poněvadž zapomenul si získati v P. zásluh a měl i v S. dosti příležitosti, by se vyznamenal ve svém oboru.

V takovéto souvislosti vyslovená poznámka o vlivu politické legitimace při jmenování soukromého obžalobce mohla by pak poukazovati k výtce, že se, nemaje dostatečné kvalifikace věcné, toliko využitím politické protekce vloudil na místo správce gymnasia. Ježto při posouzení pojmu cti a mravních kvalit osoby jest důležitou i okolnost, jakým způsobem koná povinnosti postavení, jež v lidské společnosti zaujímá, je na snadě, že by soud, pokud by si byl formálně takto obsah a souvislost článku jakožto důležitý pramen správného posouzení smyslu jednotlivých jeho vět a výrazů uvědomil a kdyby se též byl řídil shora naznačenými pravidly právními v příčině pojmu kritiky a pojmu urážky na cti obzvlášť, snad byl dospěl k jinému názoru co do závadnosti shora uvedené věty článku.

Tu sluší především zdůrazniti, že přestup z jedné politické strany do druhé jakož i změna náboženského vyznání samy o sobě, nejsou ještě činem nepočestným nebo nemravným, obzvláště, když se staly po náležité rozvaze z důvodů vážných, kotvících hluboce a jedině ve vnitřním přesvědčení, a nelze proto také narážku na takovouto změnu za všech okolností pokládati za výtku s hlediska § 488 nebo 491 tr. zák. závadnou.