Rt 2994/1927
Bič není zbraní v technickém slova smyslu a nemusí jí býti za všech okolností; by byl naplněn skutkový znak "odporu se zbraní" ve smyslu § 82 tr. zák., musí býti zjištěno, že bič byl v konkretním případě předmětem, způsobilým sesíliti útok proti vrchnostenské osobě a ohroziti její tělesnou bezpečnost, a že mu byla vůlí útočníka v konkretním případě, tudíž způsobem jeho použití jako prostředku k útoku nebo k obraně, propůjčena vlastnost zbraně v naznačeném smyslu.

( Rozhodnutí Zm II 264/27, 2.12.1927 )
Z odůvodnění:
Při novém hlavním přelíčení bude na soudu prvé stolice, by se po případě náležitě zabýval též otázkou, zda se odpor stal se zbraní. Neníť bič zbraní v technickém smyslu a nemusí jí býti za všech okolností. Aby byl naplněn skutkový znak "odporu se zbraní" ve smyslu § 82 tr. zák., muselo by býti zjištěno, že bič byl v konkretním případě předmětem způsobilým sesíliti útok proti vrchnostenské osobě a ohroziti její tělesnou bezpečnost, a že mu byla vůlí útočníka v konkretním případě, tudíž způsobem jeho použití jako prostředku k útoku neb k obraně propůjčena vlastnost zbraně v naznačeném smyslu. Takového zjištění je tím více třeba, když, jak alespoň z rozsudečných důvodů vysvítá, četnický strážmistr nestál vpředu u koní, do nichž obžalovaný šlehl bičem, nýbrž těsně u vozu za kolem, při čemž držel levou rukou vůz. Nelze proto vyloučiti možnost, že obžalovaný při odporu měl sice v ruce předmět, bič, jenž může býti zbraní, že však tento nástroj podle zvláštních okolností případu nesloužil k sesílení útoku proti úřední osobě, nýbrž pouze k popohnání koní, tak jako na příklad opratě.