Rt 2986/1927
Sankci § 199 a) tr. zák. podléhá i ucházení se o svědectví ve příčině skutečnosti objektivně pravdivé, dožaduje-li se pachatel, by svědek dosvědčil, že tuto skutečnost postřehl vlastním pozorováním, ač tomu tak nebylo a výpověď takto změněná má význam pro rozhodnutí soudu.

( Rozhodnutí Zm I 144/27, 26.11.1927 )
Z odůvodnění:
Zmateční stížnost míní, že těžiště rozhodnutí této trestní věci spočívá v odpovědi na otázku, zda obžalovaný Antonín R. st. zaplatil Nathanu F-ovi na svůj dluh 5.650 Kč částku 5.000 Kč či nikoliv, a že, stalo-li se tak skutečně, nebyla ani okolnost, kterou měl M. podle úmyslu obžalovaných potvrditi jako svědek, skutečností nepravdivou. Podle rozsudkového zjištění obžalovaní Antonín R. st. a Terezie R-ová, byvše Nathanem F-em zažalováni o zaplacení 5.650 Kč, požádali M-a, by jim byl svědkem o tom, že viděl na tržišti v T., jak peníz 5.000 Kč byl (Antonínem R-em R-ovi) zaplacen, když pak M., ježto o celé věci nic nevěděl, to odepřel a (podle zjištění rozsudku) prohlásil, že o věci zhola nic neví, oba obžalovaní mu důtklivě domlouvali tak, že M. na konec zdánlivě svolil, v nitru se však rozhodl, že manžele F-ovy "napálí". V rozsudkových důvodech jsou sice zaznamenány svědecké výpovědi Nathana a Hedviky F-ových, kteří udali, že obžalovaní Antonín R. st. a Terezie R-ová jsou ještě 5.650 Kč skutečně dlužni, otázka sama však v rozsudku řešena není, v jeho rozhodovacích důvodech je naopak její posouzení označeno výslovně jako pro rozhodnutí této trestní věci zcela bezpodstatné a praví se tamtéž zároveň, že rozhodným je jedině, zda obžalovaní působili na M-a s úmyslem, by jako svědek potvrdil na soudě vědomě proti pravdě okolnost, o které nevěděl z vlastního pozorování, že totiž byl přítomen a (podle zjištění rozsudku) viděl, jak obžalovaný Antonín R. st. zaplatil dne 5. listopadu 1924 na trhu v T. Nathanu F-ovi 5.000 Kč. Stanovisku, které došlo výrazu těmito rozsudkovými závěry, dlužno přisvědčiti zejména i po stránce právní a uznati, že nalézací soud vším právem shledal v jednání obžalovaných ucházení se o křivé svědectví na soudě, zakládající skutkovou podstatu zločinu podvodu podle §§ 197, 199 a) tr. zák. i pro případ, že snad skutečnost, o jejíž dosvědčení se obžalovaní u M-a ucházeli, že totiž Antonín R. starší zaplatil F-ovi oněch 5.000 Kč, objektivně nepravdivou nebyla. Předpis § 199 a) tr. zák., v němž je zcela všeobecně řeč o "křivém svědectví na soudě", nezbavuje důsledně trestné zodpovědnosti ani toho, kdo, ucházeje se u jiného o svědectví ve příčině skutečnosti objektivně snad pravdivé, dožaduje se na něm, by dosvědčil, že tuto skutečnost postřehl na základě svého vlastního pozorování, ač v pravdě tomu tak nebylo. Stejně jako každá vědomě křivá svědecká výpověď na soudě, ohrožuje zásadně také každé ucházení se o křivé svědectví výkon spravedlnosti, když by výpověď takto změněná měla význam pro rozhodnutí soudu. Cílem, který sledovali svým jednáním obžalovaní, bylo podle konečného závěru rozsudkového, by procesní postavení obžalovaného Antonína R-a st. a Terezie R-ové jako žalovaných v oné rozepři (do do jeho věrohodnosti) podepřeli a takto vykonali na soud vliv pro ně při oceňování provedených důkazů příznivý a by, poněvadž se tak státi mělo tím, že svědek M. vydá svědectví vědomě křivé, uvedli soud v omyl a poškodili tak výkon spravedlnosti.