Rt 298/1920
Zpronevěra není vyloučena tím, že věc byla svěřena za účelem obchodu nedovoleného ani tím, že nebyla dosud vedena bezvýsledná exekuce do jmění pachatelova. Tím, že pachatel zpronevěřiv svěřenou mu věc, padělal stvrzenku o domnělém vrácení věci, nepřestává skutek býti zpronevěrou a nestane se podvodem.
(Rozh. ze dne 11.11.1920, Kr I. 36/20)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemsk. trestního soudu v Praze ze dne 17.9.1919, jímž byl uznán vinným zločinem zpronevěry dle § 183 tr. z.
Z o d ů v o d n ě n í :
Zmateční stížnost pokládá, provádějíc důvod zmatečnosti čís. 9 a) § 281 tr. ř., zpronevěru za vyloučenou, poněvadž částka zpronevěřená byla svěřena obžalovanému za účelem obchodu nedovoleného, takže šlo o peníze, jichž vrácení nemohl poškozený dle § 1174 obč. zák. zpět požadovati žalobou civilní. Zákon trestní chrání dle výslovného předpisu § 4 tr. zák. i zločince, tím méně možno ochranu odepřít osobě, jíž právo civilní vyjimečně snad odpírá civilní žalobu. Jelikož § 183 tr. z. tresce bezvyjimečně toho, kdo předmět, mu svěřený, zadržuje, neb si přivlastní, aniž by rozlišoval dle účelu, za jakým svěření se stalo, nelze též v tomto případě z důvodu, stěžovatelem uvedeného, uznati skutkovou podstatu zpronevěření za vyloučenu. Nesprávná jest též další námitka stěžovatelova, že nelze mluviti o zpronevěření, dokud předchozí bezvýslednou exekucí do majetku jeho jmění není prokázáno, že není s to, by civilně věřitele uspokojil. Ani této podmínky zpronevěření § 183 tr. z. nezná i stačí, je-li jakýmkoli způsobem prokázáno, že pachatel peníz, jemu svěřený, za sebou zadržel nebo si přivlastnil. Náhled stěžovatelův vedl by k neudržitelnému důsledku, že by se osoba majetná vůbec nemohla zpronevěry dopustiti, což nevystihovalo by smysl trestního ustanovení o zpronevěře. Sdíleti nelze konečně ani náhled zmateční stížnosti, že bylo skutek stěžovatelův podřaditi trestnímu ustanovení o podvodu a nikoliv o zpronevěře. Dle zjištění rozsudku přivoděno bylo poškození manželů J-ových protiprávním zadržením a přivlastněním si svěřené peněžité částky obžalovaným. Paděláním potvrzenky o vrácení svěřené částky mělo býti zpronevěření jen zakryto, poškozeným domáhání se náhrady způsobené škody jen stíženo, ne-li znemožněno. Činností touto měl býti jen protiprávní stav, zadržením svěřených peněz přivoděný, zabezpečen a upevněn, pro docílení zločinného výsledku nebylo jí nezbytně zapotřebí. Proto právem shledána byla ve zpronevěření hlavní trestná činnost stěžovatelova a tato jest pro subsumpci celého postupu jeho pod trestní zákon směrodatnou.