Rt 2972/1927
O veřejné záležitosti podle § 104 tr. zák. rozhoduje úředník jen tehdy, obstarává-li záležitost, na niž se vztahuje jeho úřední působnost, zejména práci, výkon, k nimž je podle svého úřadu povolán, plní-li vůbec nějakou služební povinnost, uloženou mu buď zákonnými nebo úředními předpisy. Rozhodování to předpokládá výrok, jímž se nějaký právní stav nebo právní poměr stanoví nebo upravuje; pokud sem nespadá pouhé posouzení a upravení účtů, vyžádané útvarem povahy soukromoprávní (elektrárenským svazem), pouhá porada, pro žadatele nezávazný odborný posudek (poradny, zřízené při strojním a elektrotechnickém oddělení zemského správního výboru), ani činnost jednatele elektrárenského svazu, zřízeného zemí podle zákona ze dne 22. července 1919, čís. 438 sb. z. a n., a pověřeného svazem referátem opatřování kabelů.

Skutková podstata zločinu podle § 104 tr. zák. předpokládá, že pachatel přijímá dary, by úřad svůj podle povinnosti konal, že tedy výslovně nebo konkludentním chováním dá na jevo, že by úředního úkonu jinak, t. j. bez daru neučinil.

( Rozhodnutí Zm I 463/27, 18.11.1927 )
Z odůvodnění:
Jak rozsudek, tak zmateční stížnost vystihují správně, že rozhodnutí otázky trestného zavinění obou obžalovaných závisí především na vyřešení otázky, zda obžalovaný Josef M., přijímaje při zadávání dodávek kabelů pro Východočeský elektrárenský svaz v P. a Elektrárenský svaz v H. dary, činil tak jednak jako úředník po rozumu druhého odstavce § 101 tr. zák., jednak při rozhodování o veřejných záležitostech ve smyslu § 104 tr. zák. Veřejná obžaloba dovozovala sice tyto pojmové náležitosti skutkové podstaty zločinu podle § 104 tr. zák. původně, jak aspoň dovolují souditi příslušné úvahy důvodů obžalovacího spisu, již z povahy obou elektrárenských svazů jako korporací veřejných.

Rozsudek však zjišťuje, že svazy jsou společnostmi s omezeným ručením podle zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák., tedy útvary práva soukromého, obchodního, jichž účelem jest umožniti členům používání elektrické energie a na nichž se účastní členové kapitálovým podílem. Toto zjištění, pokud se týče rozsudkový závěr zmateční stížnost nenapadá, dlužno tudíž souditi, že na onom původním stanovisku obžalovacího spisu ani sama již netrvá, nýbrž že okolnost, zakládající oba ony pojmové znaky skutkové podstaty, spatřuje výhradně v tom, že obžalovaný M. rozhodoval při zadávání dodávek kabelů pro svazy jako úředník zemského správního výboru (zemský stavební rada, zároveň přednosta strojního a elektrotechnického oddělení zemského správního výboru), zejména jako jednatel, jmenovaný (vyslaný) podle rozsudkového zjištění zemským správním výborem za zemi Českou do obou svazů. Podstatou svých vývodů a dovolávajíc se zejména ustanovení §§ 1 a 2 zákona o státní podpoře při zahájení soustavné elektrisace ze dne 22. července 1919, čís. 438 sb. z. a n., zmateční stížnost zdůrazňuje, že oba svazy jsou společnostmi, v nichž vedle soukromého kapitálu je zúčastněn i kapitál veřejný, a míní, že účast země na elektrických podnicích je již sama o sobě záležitostí veřejnou, poněvadž k ní dochází v zájmu veřejném, poukazuje dále k tomu, že onou účastí zajišťuje si zemský správní výbor ve smyslu § 2 uv. zákona trvale rozhodující vliv na správu podniku, zejména tím, že má ve výkonném výboru podniku, obstarávajícím bezprostřední vedení jeho obchodů, svého jednatele, a že, poněvadž jde o účast a o vliv korporací veřejných jako takových k cíli uskutečňování určitých účelů veřejných, jde tu o rozhodování o veřejných záležitostech, zejména též pokud se týče zadávání objednávek kabelů, které podle názoru zmateční stížnosti spadají pod pojem "správy podniku" ve smyslu § 2 uv. zákona. Sám obžalovací spis klade však trestnou činnost obou obžalovaných do doby od října 1919 do prosince 1923, pokud se týče do druhé polovice roku 1920, a také podle rozsudkových zjištění obžalovaný M. přijímal 5 % bonifikace (provisi) z kupních cen, účtovaných za kabely, dodané Elektrárenskému svazu v H. v létech 1920, 1921 a 1922, kdy byl ve svazu tom činným ve funkci člena dozorčí rady, jen jako osoba soukromá, nikoli jako jednatel nebo vůbec jako zmocněnec, vyslaný do svazu zemským správním výborem.

Dospívá tudíž rozsudek vším právem k závěru, že v oné době nebylo tu vztahu a vůbec spojitosti mezi postavením obžalovaného M-e jako úředníka zemského správního výboru s jedné strany a jeho působností v řečeném svazu se strany druhé. Zejména i na ustanovení § 12 společenské smlouvy tohoto svazu, podle něhož odměna, připadající členům představenstva (jednatelům), jmenovaným státem a zemí, připadá pokladně státní nebo zemské, poukazuje zmateční stížnost nevhodně, neboť také tato smlouva byla podle rozsudkového zjištění, zmateční stížností rovněž nenapadeného, zapsána do rejstříku firem teprve dne 5. února 1924 a byla sjednaná zřejmě v souvislosti s přístupem státu a země České za společníky svazu, k němuž došlo, jak zjišťuje rozsudek, rovněž teprve v roce 1924. Zmateční stížnost spatřuje arci další okolnost, nasvědčující tomu, že obžalovaný M. byl také v Elektrárenském svazu v H. činným jako úředník zemského správního výboru, v tom, že se svaz obracel ve svých věcech na t. zv. poradnu při strojním a elektrotechnickém oddělení zemského správního výboru, kterou jako přednosta tohoto oddělení řídil obžalovaný M., že tomuto oddělení byly zejména k posouzení a upravení zasílány účty za kabely, dodané svazu bratislavskou kabelovnou v letech 1920 až 1923, a že tyto účty posoudil a upravil (sestavil) právě obžalovaný M. Zmateční stížnost zdůrazňuje, že tuto práci konal obžalovaný z rozkazu zemského správního výboru, který postupoval ony věci přímo oddělení, jehož přednostou byl obžalovaný, aby o nich podal dobrozdání, a vyslovuje názor, že tu, zejména i pokud šlo o přezkoumání účtů a cen dodaných kabelů, přichází v úvahu rozhodování o veřejných záležitostech vzhledem k tomu, že se obce, okresy i svazy obracely v řečených věcech na zemský správní výbor jako na stolici jim nadřízenou. Zjišťujeť rozsudek, opíraje se při tom o svědectví vrchního zemského rady Dra Oskara H-a, že zemský správní výbor jako takový neměl s oním přezkoumáváním účtů za kabely dodané svazu co činiti, že je obžalovaný M. konal na vlastní vrub, pokud se týče, byv k tomu zmocněn jen příslušným svazem, že je tedy prováděl mimo svou úřední pravomoc. V rozsudkových důvodech zdůrazňuje se dále, že revisi účtů svazu prováděl zemský správní výbor svými orgány účetními, a dochází se tam též zejména k závěru, že ona poradna není určena pro rozhodování veřejných záležitostí, nýbrž že tu šlo vždy jen o pouhou poradu, pouhý odborný posudek, který nebyl pro žadatele nijak závazným a který nemohl předbíhati úřednímu rozhodování příslušných úřadů. Rozsudek zjišťuje sice, že obžalovaný M. vraceje posouzené a upravené (sestavené) jím účty svazu, podával o tom zároveň zprávu zemskému správnímu výboru, zjišťuje však též, že zemský správní výbor ukládal tyto zprávy prostě do spisů (ad acta), z čehož plyne, že upravování účtů obžalovaným M-em nebylo ani přípravou rozhodování zemského správního výboru o nich. Veškerá tato rozsudková zjištění opravňovala nalézací soud k závěru, že se ani činnost obžalovaného M-e ve směru právě naznačeném nerovná rozhodování o záležitostech veřejných, jež podle správného právního názoru, vysloveného v této spojitosti v rozhodovacích důvodech, předpokládá výrok, jímž se nějaký právní stav nebo právní poměr stanoví neb upravuje. Zmateční stížnost zřejmě mylně přikládá význam rozhodování o veřejné záležitosti pouhému posouzení a upravení účtů, vyžádanému útvarem povahy soukromoprávní, pouhé poradě, pro žadatele nezávaznému odbornému posudku. Za tohoto stavu nemění arci nic na věci ani okolnost, zmateční stížnosti zvlášť zdůrazňovaná, že onu práci konal obžalovaný M. z rozkazu zemského správního výboru; její stanovisko, že se i svazy s oněmi svými žádostmi obracely na zemský správní výbor jako na stolici jim nadřízenou nemá opory ani ve skutkových zjištěních rozsudkových, ani ve spisech.

Do Východočeského elektrárenského svazu v P. byl obžalovaný M. vyslán zemským správním výborem jakožto zemí jmenovaný jednatel podle rozsudkového zjištění již dekretem zemského správního výboru ze dne 13. prosince 1918, když totiž země Česká byla vstoupila do řečeného svazu jako člen, účastníc se na něm kapitálovým vkladem. Obžalovaný M. byl jmenován jednatelem řečeného svazu. Jak již uvedeno, klade zmateční stížnost hlavní váhu na to, že k účasti země na určitých elektrických podnicích dochází k vůli uskutečnění veřejných účelů, tedy v zájmu veřejném a že země zajišťuje si trvale rozhodující vliv na správu oněch podniků, v nichž se účastní kapitálovým vkladem, zejména tím, že má v jejích výkonných výborech (správně představenstvech) své jednatele. Tomuto zásadnímu stanovisku zmateční stížnosti nelze ovšem upříti oprávnění. Je sice pravda, že zákon ze dne 22. července 1919, čís. 438 s. z. a n., jehož §§ 1. a 2. dovolává se na oporu svého stanoviska zmateční stížnost, je označen pouze jako zákon o státní podpoře při zahájení soustavné elektrisace a že zejména jeho oddíl I. (§§ 1 a 2) má nadpis "Finanční účast státu", kdežto zastoupení země nebo korporace místní samosprávy v podniku, dále převzetí alespoň 60 procent základního kapitálu jimi spolu se státem a zajištění si trvale rozhodujícího vlivu na správu podniku je v § 2. zákona stanoveno pouze jako podmínka finanční účasti státu na dotyčných podnicích. Je-li však jako předmět a cíl této finanční účasti státu označena v § 1. zákona soustavná elektrisace ve státě, která má za účel co možno nejdokonalejší využitkování všech přírodních zdrojů energie a její hospodárné rozvedení ve všeobecném zájmu, a má-li podle § 2. peněz k tomu cíli povolených býti použito zejména i na účast státu na elektrických podnicích, tvořících podstatnou část soustavné elektrisace státu, a to právě jen na takových podnicích, v nichž jsou zastoupeny země nebo korporace místní samosprávy, lze důvodně za to míti, že, zejména pokud jde o země, zákon předpokládá, že také jejich - ostatně jen fakultativní - účast na řečených podnicích je zpravidla vyvolávána snahou podporovati dosažení téhož cíle, který arci je v zákoně výslovně označen pouze jako předmět, pokud se týče cíl finanční účasti státu na oněch podnicích. Na věci nemění nic ani to, že snad v popředí zájmu země a hlavním podmětem její účasti na elektrických podnicích je soustavná elektrisace země samotné. Tak nazírá na věc i rozsudek, v jehož rozhodovacích důvodech se uvádí, že, stávajíce se členy společnosti s kapitálovým podílem, stát i země sledují zároveň podporu soustavné a plánovité elektrisace.

Zmateční stížnosti dlužno dále přisvědčiti i potud, pokud dovozuje, že trvale rozhodující vliv na správu podniků, vyhrazený § 2. zákona čís. 438/19, mimo jiné i zemi, v nich zastoupené, zajišťuje jí zemský správní výbor tím, že vysílá do oněch podniků své zástupce (jednatele). Rozsudek zjišťuje však především způsobem, jejž po stránce skutkové zmateční stížnost vůbec nenapadá, že dekret, jímž byl obžalovaný M. jmenován za zemi jednatelem Východočeského elektrárenského svazu v P., nedal mu bližších pokynů pro jeho činnost jako jednatele a že také výnos zemského správního výboru ze dne 19. prosince 1919 zmocňuje ho jen všeobecně, by se účastnil veškerých schůzí představenstva, a že výnosem tím je obžalovaný pouze žádán, by podával (zemskému správnímu výboru) zprávy o veškerých otázkách, o nichž jako člen představenstva nabyde vědomosti, a to o takových, které, dotýkajíce se činnosti Svazu na poli opatření elektrické energie, souvisejí se soustavnou a plánovitou elektrisací země. Naproti tomu referát opatřování kabelů byl obžalovanému podle bezprostředně následujícího rozsudkového zjištění svěřen jakožto odborníku ve věcech elektrotechnických teprve v předsednictvu Svazu a byl obžalovaný k objednávkám kabelů zmocněn valnou hromadou.

O veřejné záležitosti podle § 104 tr. zák. rozhoduje však úředník jen tehdy, obstarává-li záležitost, na niž se vztahuje jeho úřední působnost, zejména práci, výkon, k nimž je podle svého úřadu povolán, plní-li vůbec nějakou služební povinnost, uloženou mu buď zákonnými neb úředními předpisy. Zadáváním dodávek kabelů pro Svaz P-cký byl obžalovaný M. pověřen teprve ve Svazu, byv k objednávkám kabelů zmocněn valnou hromadou, a to nikoli snad vzhledem k tomu, že v předsednictvu Svazu zastupoval jako jednatel zemi, nýbrž jak rozsudek výslovně zjišťuje, jako odborník ve věcech elektrotechnických. Tím byla přerušena příčinná spojitost mezi skutečností, že byl M. vyslán do jednatelského sboru řečeného Svazu zemským správním výborem, a mezi jeho činností při zadávání dodávek, kdyžtě tato jeho činnost neplynula z jeho činnosti jednatelské a z jejího důvodu, ani v ní neměla svůj původ, nýbrž mohla býti ve Svazu samém svěřena komukoliv, i osobě, jež nebyla jednatelem. Za tohoto stavu věci nelze důvodně říci, že nalézací soud porušil zákon, nebo že ho použil nesprávně, neshledav, že v souzeném případě byl v osobě obžalovaného M-e splněn nezbytný předpoklad skutkové podstaty zločinu podle § 104 tr. zák., rozhodování o veřejných záležitostech, že totiž obžalovaný, bera účast na zadávání objednávek kabelů pro Svaz, jednal v záležitosti, spadající do jeho úřední pravomoci, tedy v mezích pravomoci svého úřadu.

Leč nehledíc ke všemu tomu, co právě uvedeno, dlužno uvážiti, že skutková podstata zločinu podle § 104 tr. zák. dále předpokládá, že pachatel přijímá dary, by svůj úřad podle povinnosti konal, že tedy, jak napadený rozsudek v této příčině správně uvádí, výslovně nebo konkludentním chováním dá na jevo, že by úřední úkon jinak, t. j. bez daru, neučinil. Rozsudek tuto nezbytnou náležitost skutkové podstaty zločinu podle § 104 tr. zák. vylučuje, uváděje, že v tomto směru nebylo za trestního řízení zjištěno nic, co by k tomuto úmyslu obžalovaného M-e poukazovalo. Tento názor, který nalézací soud také náležitě odůvodňuje, zmateční stížnost vůbec nenapadá. Není-li tu však řečené náležitosti, t. j. nebylo-li dokázáno, že by obžalovaný M. nebyl konal svou povinnost, kdyby nebyl dostal úplatek, padá vlastně již tím skutková podstata zločinu podle § 104 tr. zák., i kdyby tu byly ostatní její náležitosti.