Rt 2969/1927
Ustanovení § 1 zákona ze dne 25. května 1883, čís. 78 ř. zák. o maření exekuce chce postihnouti každé odstranění majetkových předmětů, zejména také jich ukrytí, jež se stalo v úmyslu tam naznačeném (všechny počiny dlužníkovy čelící k zkrácení věřitele).

"Odstraněním" je i zúmyslné přenesení majetkových předmětů z místa, kde se obyčejně nalézají a kde věřitel (jeho zástupce) mohou to o nich předpokládati, na jiné místo za účelem, by tím bylo jejich nalezení oněmi osobami stíženo; není třeba, by odstranění bylo takovým, že by nalezení věci bylo nemožným, stačí, je-li tím nalezení aspoň stíženo.

( Rozhodnutí Zm I 453/27, 17.11.1927 )
Z odůvodnění:
Zmateční stížnost uplatňuje, že není dána skutková podstata přečinu podle § 1 zák. o maření exekuce, poněvadž prý jednání obžalovaného nebylo takové, že by byl odstranil odstředivku tak, by ji při řádném a důkladném provedení exekuce byl zásahu věřitele odňal. Není prý zákonného předpisu, že dlužník musí usnadňovati věřiteli provedení exekuce. Pakliže proto obžalovaný uschoval odstředivku v komoře na půdě, mohl a měl prý výkonný orgán právo prohledati celý dům i půdu a dáti si otevřiti zavřenou komoru. Na tom prý měl také trvati zástupce vymáhajícího věřitele, zvláště když manželka obžalovaného řekla, že obžalovaný odstředivku uschoval, a když soud prvé stolice nebere za prokázáno, že komora byla tak položena, že při obyčejné bedlivosti ušla pozornosti výkonného orgánu. Že dlužník, očekávající exekuci, měl povinnost postaviti zabavitelné věci výkonnému orgánu do cesty a na oči, není nikde nařízeno.

Stížnost je bezdůvodna. Ustanovení § 1 zák. o maření exekuce chce postihnouti každé odstranění majetkových předmětů, tudíž zejména i jejich ukrytí, jež se stalo v úmyslu tam naznačeném.

Pojmu " odstranění" odpovídá každé činění, které stěžuje věřiteli nalezení jmění podléhajícího exekuci. Odstraněním ve smyslu zákona je proto již zúmyslné přenesení majetkových předmětů z místa, kde se obyčejně nalézají a kde exekuční věřitel nebo jeho zástupce mohou to o nich předpokládati, na jiné místo za účelem, by tím bylo jejich nalezení těmito osobami stíženo. Úmysl zákona jest jasný, zákon chce zachytiti jakékoliv jednání, které směřuje k tomu, by předmět určený pro uspokojení věřitele byl tomuto určení odňat. Proto používá zákon také povšechného a širokého výrazu "odstraniti", by tak čelil všem možnostem, tudíž také ukrývání a uschování majetkových předmětů.

Když tudíž obžalovaný za exekuce proti němu vedené odstředivku z místa, kde ji obyčejně měl, uschoval na půdě v komoře tak, že ji výkonný orgán přes hledání nenalezl, a učinil-li tak podle rozsudkových zjištění proto, by nemohla býti zabavena a by zmařil uspokojení vymáhající věřitelky, opodstatňuje jeho jednání plně pojem "odstranění" ve smyslu § 1 zákona o maření exekuce. I když není zákonného předpisu, že dlužník musí usnadňovati věřiteli provedení exekuce a že musí postaviti zabavitelné věci výkonnému orgánu do cesty a na oči, je tu výslovný zákonný předpis (§ 1 zák. o maření exekuce), jenž zakazuje takové positivní činění dlužníkovo, kterým se majetkový předmět odnímá věřitelově zásahu. Zákon nevyžaduje, by odstranění bylo takovým, že by nalezení dotčené věci bylo vůbec nemožno, stačí, když jeho nalezení je již stíženo. Tak tomu bylo podle zjištění rozsudkových v souzeném případě; v důsledku toho hoví odsuzující výrok stavu věci i zákonu.