Rt 2961/1927
Zákon nečiní v § 209 tr. zák. trestnost závislou na tom, že by obvinění z vymyšleného zločinu musilo býti takového rázu, že by úřady musily proti nařčenému zakročiti; stačí již pouhá objektivní způsobilost obvinění, přivoditi následky v § 209 tr. zák. předpokládané, aniž je potřebí, by kroky tam míněné byly skutečně zahájeny (by křivé obvinění dalo skutečně podnět k zavedení vyšetřování neb aspoň pátrání). Při uvažování o oné způsobilosti dlužno jen zkoumati, zda obvinění jako takové samo o sobě tuto způsobilost vykazuje, a bylo by ji vyloučiti jen tenkráte, kdyby obvinění nemohlo za žádných okolností přivoditi ony následky.

( Rozhodnutí Zm II 228/27, 10.11.1927 )
Z odůvodnění:
Zmatek podle čís. 9 a) § 281 tr. ř. je podle názoru stížnosti opodstatněn proto, že se v souzeném případě nejedná vůbec objektivně o zločin utrhání na cti ve smyslu § 209 tr. zák. Pozastavený článek není prý takového rázu, že by úřady musely proti nařčenému zakročiti. Nejlepším dokladem toho, že úřady nebraly obvinění vážně, je prý okolnost, že několik dní po tom bylo učiněno trestní oznámení proti obžalovanému jako zodpovědnému redaktoru, pokud se týče proti pisateli článku. Z toho je prý patrno, že se úřad ani na okamžik nezabýval otázkou, zdali je obsah závadného článku pravdivým čili nic. Ostatně je prý v článku samém podotčeno, že podobný článek vyšel již dva měsíce před tím v témže časopise, nikdo se nad článkem nepozastavoval a článek byl bez závady propuštěn censurou.

Stížnost neobstojí. Zákon nečiní v § 209 tr. zák. trestnost závislou na tom, že by obvinění z vymyšleného zločinu musilo býti takového rázu, že by úřady musily proti nařknutému zakročiti. Naopak slova zákona: "Kdo někoho.... takovým způsobem obviní, že by obvinění jeho dáti mohlo vrchnosti podnět k vyšetřování....", poukazují zjevně k tomu, že stačí již pouhá objektivní způsobilost obvinění, přivoditi následky v § 209 tr. zák. předpokládané, aniž je zapotřebí, by kroky tam zmíněné byly skutečně zahájeny. Nevyžaduje se proto ani pro skutkovou podstatu druhého deliktového případu, by křivé obvinění dalo skutečně podnět k zavedení vyšetřování neb aspoň k pátrání proti křivě obviněnému. Nalézací soud bere také bez právního omylu onu objektivní způsobilost za dánu a nejsou poukazy zmateční stížnosti s to, by otřásly opodstatněností soudcovského předpokladu, to tím méně, když nemají opory ve zjištěních rozsudkových, jež při dovolávání se hmotněprávního důvodu zmatečnosti jsou jedině směrodatna. To platí zejména o tvrzení stížnosti, že úřady nebraly obvinění vážně a že se úřad ani na okamžik nezabýval myšlenkou, zdali obsah závadného článku je pravdivý čili nic.