Rt 2960/1927
Při výkladu zákonů nelze lpěti jen na slovech, nýbrž dlužno přihlížeti k podstatě věci a k pravému smyslu zákona.

( Rozhodnutí Zm II 130/27, 10.11.1927 )
Z odůvodnění:
Domáhá se sproštění obžalovaného, uplatňuje zmateční stížnost, že se v čís. 5 § 14 zákona na ochranu republiky nevyslovuje přesně, zda jde o přečin nebo o přestupek, ježto se v úvodě užívá jen obratu: "Stejně se trestá, kdo ...", kterážto slova poukazují na způsob a na výši trestu zákonem stanoveného, nikoli však na kvalifikaci činu; že je tu proto jakási nejasnost a že podle všeobecných pravidel pro výklad trestních zákonů dlužno v pochybnosti vykládati zákon ve prospěch, nikoli v neprospěch obžalovaného. stížnost jest bezdůvodna.

Zapomíná, že při výkladu zákonů nelze lpěti jen na slovech, nýbrž že dlužno přihlížeti k podstatě věci a k pravému smyslu zákona. Uváží-li se pak, že zákon ohrožuje skutkovou podstatu v čís. 5 § 14 cit. zák. stejným trestem jako v čís. 4 a že v čís. 5 jde o trestný čin téhož rázu - rušení obecného míru, - je samozřejmo, že zákon má i při poslední ze skutkových podstat v § 14 vypočtených na mysli kvalifikaci přečinu, poněvadž by to byl jinak ve svém doslovu výslovně vyjádřil, kdyby na rozdíl od předchozích kvalifikací (čís. 1-4) chtěl kvalifikovati trestný čin v čís. 5 § 14 vyznačený jako pouhý přestupek.