Rt 2956/1927
I. Podřadění skutku pod zločin omezování osobní svobody dle § 93 tr. zák. není na závadu ani pachatelův dále jdoucí konečný úmysl, zejména úmysl předsevzíti mimomanželskou soulož; skutková podstata tohoto zločinu přichází v úvahu i tehdy, když pachatel upustí dobrovolně od zločinu násilného smilstva podle § 125 tr. zák.

II. Delší trvání omezování osobní svobody, není nezbytným předpokladem skutkové podstaty zločinu § 93 tr. zák., zejména v takových případech, v nichž je nahrazeno značnou intensitou omezování osobní svobody.

( Rozhodnutí Zm I 408/27, 7.11.1927 )
Z odůvodnění:
Obžalovací spis spatřuje skutek obžalovaného, podřaděný v něm arci skutkové podstatě zločinu podle §§ 8, 125 tr. zák. v tom, že obžalovaný uchopil náhle Marii M-ovou a vytlačil ji do příkopu, že ji držel pevně za ramena, takže se mu nemohla ubrániti, že, ačkoli M-ová ho prosila, by od ní upustil, si na ni lehl a zdvihl jí sukně, vyndal svůj pohlavní úd z kalhot a chtěl jej M-ové strčiti mezi nohy, a že, když M-ová křičela o pomoc, zakryl jí ústa rukou. Obžalovací spis vychází ovšem z předpokladu, že tyto skutky, v nichž spatřuje skutečně vykonané násilí ve smyslu § 125 tr. zák., předsevzal obžalovaný v úmyslu, učiniti M-ovou neschopnou, by mu činila odpor, a zneužíti jí v tomto stavu k mimomanželskému souložení, že však k dokonání zločinu (podle § 125 tr. zák.) nedošlo podle obžalobního záhlaví jen pro nemohoucnost, pro překážku odjinud v to přišlou a náhodou, podle důvodů obžalovacího spisu proto, že se M-ové podařilo v posledním okamžiku obžalovaného udeřiti pěstí do nosu, vytrhnouti se mu a utéci.

Porotcové vyslovili to, co vysloviti mělo jim býti umožněno podle intencí, sledovaných porotním soudem, že totiž obžalovaný od skutku, zakládajícího skutkovou podstatu zločinu násilného smilstva, dodatečně dobrovolně ustoupil a že tím jeho skutek přešel ve skutkovou podstatu pouhého zločinu podle § 93 tr. zák.

Bezpodstatny jsou zejména pochybnosti, vyslovené zmateční stížností v příčině doby trvání omezení osobní svobody Marie M-ové obžalovaným. Nehledíc k tomu, že delší trvání omezování osobní svobody není nezbytným předpokladem jeho podřadění pod skutkovou podstatu zločinu podle § 93 tr. zák. zejména v případech, v nichž nahrazeno je značnou intensitou omezování osobní svobody, dovoluje ono vylíčení děje, především jednání obžalovaného v důvodech obžalovacího spisu souditi zcela bezpečně, že omezení osobní svobody Marie M-ové bylo nejen dostatečně intensivní, nýbrž trvalo i dosti dlouhou dobu, by jí bylo pociťováno jako omezení volnosti pohybu, podle níž právě takovéto dobrovolné upuštění od zločinu násilného smilstva podle § 125 tr. zák. zakládá skutkovou podstatu zločinu podle § 93 tr. zák.