Rt 2943/1927
I. Skutková podstata zločinu utrhání na cti dle § 209 tr. zák. ve směru subjektivním předpokládá vědomí pachatelovo, že jeho obvinění může podle svého způsobu zavdati příčinu k vrchnostenskému vyšetřování neb alespoň pátrání; nezáleží na tom, že a jak se vrchnost o obvinění dověděla (oznámením napadeného, který závadný dopis na dvoře domu našel a četnictvu předal).

II. Ke skutkovému omylu.

( Rozhodnutí Zm I 362/27, 22.10.1927 )
Z odůvodnění:
Řídě se právní zásadou vyslovenou v nálezu zrušovacího soudu ze dne 15. února 1927, že důležitou složkou subjektivní skutkové povahy zločinu utrhání na cti je vědomí obžalovaného, že křivé obvinění může zavdati příčinu k vrchnostenskému vyšetřování aneb aspoň pátrání, zjišťuje nalézací soud, že si obžalovaný vzhledem na místo, kde zanechal cedulku, na dvoře svého domu, kde bydlí více nájemníků - vědom býti musil a byl, že ji někdo z domu bude určitě čísti, a že tato cedulka vzhledem na místo, kde byla uložena, bude míti v zápětí šetření nějakého orgánu bezpečnosti, jelikož musel předpokládati, že lidé, kteří tuto cedulku viděli a četli, zajisté o tom budou mluviti, že to přijde na veřejnost, a že pak není vyloučena možnost šetření. Napadá stížnost tento výrok, snažíc se dokázati, že soudem zjištěného vědomí obžalovaného o možných následcích jeho činu tu nebylo, ježto by, pokud by skutečně byl zamýšlel Josefa N-e vydati nebezpečí trestního vyšetřování, nebyl položil psaní do uzavřeného dvoru vlastního domu, nýbrž, by ho byl poslal přímo četnictvu; že opačné závěry soudu, podle nichž musil obsah dopisu lehce a s jistotou vrchnosti přijíti na vědomí, nejsou logické, a že proto skutková podstata zločinu § 209 tr. zák. není dána. Obžalovaný prý byl v omylu, který bránil poznání, že provede zločin, poněvadž nemyslil a neměl za to, že by za dané situace závadný dopis byl třetí osobou čten nebo četnictvu předán - § 2 e) tr. zák.

Pochybeným je obzvláště poukaz na předpis § 2 e) tr. zák., předpokládající skutkový omyl pachatelův, pro který nebylo lze v činu spatřovati zločin. Takové, na skutkový omyl poukazující okolnosti nebyly obžalovaným tvrzeny a nevyšly ani jinak za trestního řízení na jevo. Stěžovatel se naopak svými vývody snaží skutkové závěry soudu o vědomí zákonem vyhledávaném zvrátiti samostatným hodnocením průvodů a sestrojováním závěrů opačných. Ani druhá námitka stížnosti neobstojí. Poukazujíc k tomu, že to nebyla osoba třetí, nýbrž dotčený Josef N. sám, jenž závadný dopis na dvoře našel a četnictvu předal, snaží se stížnost dovoditi, že tu není skutkové podstaty zločinu § 209 tr. zák., poněvadž k vrchnostenskému pátrání byl dán podnět dotčenou osobou samostatnou. Důvod zmatečnosti čís. 10 § 281 tr. ř. těmito vývody stížnost neprovádí, poněvadž nedokazuje, který jiný trestný čin by tu mohl přijíti v úvahu. Leč ani jinak neprovádí obžalovaný touto hmotněprávní námitkou stížnost po zákonu, ježto již v řečeném rozhodnutí zrušovacího soudu byla tato otázka rozřešena tím, že bylo vysloveno, že skutková podstata zločinu utrhání na cti ve směru subjektivním předpokládá vědomí pachatelovo, že jeho obvinění "může" podle svého způsobu zavdati příčinu k vrchnostenskému vyšetřování neb alespoň pátrání, čímž zároveň je vyřčeno, že vůbec nezáleží na tom, že a jak se vrchnost o dotyčném obvinění dozvěděla.