Rt 293/1920
Za "lstivé předstírání" ( § 197 tr. zák.) dlužno pokládati každé nepravdivé tvrzení, jehož nepravdivost nelze bez důkladnějšího rozmyslu nebo pátrání ihned seznati a které jest způsobilé, vyvolati nesprávnou představu a vzbuditi víru v pravdivost tvrzení u osoby oklamané.
(Rozh. ze dne 30.10.1920, Kr I 320/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Čes. Budějovicích ze dne 5.4.1919, jímž byl uznán vinným zločinem podvodu podle § 197, 200, 201 d) tr. z.
Z o d ů v o d n ě n í :
Provádějíc důvod zmatečnosti čís. 9 a) § 281 tr .ř ., shledává zmateční stížnost nesprávné použití zákona v tom, že soud uznal obžalovaného vinným zločinem podvodu, ačkoliv soukromé účastnici ničeho lstivě nepředstíral, zejména se nevydával za obchodníka. Tvrdí, že se jednalo o obchod na úvěr, tedy o poměr civilněprávní, při němž bylo povinností soukromé účastnice informovati se o jeho poměrech osobních i majetkových a nespoléhati se na jeho tvrzení. Byť i tato tvrzení byla částečně nepravdivá, nelze v nich shledávati lstivého předstírání, poněvadž nebyla s to oklamati a uvésti v omyl. Neprávem prý vyslovil soud, že se obžalovaný vydával za obchodníka. Řeklť sám pouze, že vedle řemesla kamenického prodává občas dřeváky. Po stránce subjektivní chybí úmysl poškoditi soukromou účastnici. Tyto výroky uchylují se částečně od rozsudečného zjištění. Naříkaný rozsudek uznává obžalovaného vinným zločinem podvodu, jehož se dopustil tím, že skrývaje se za nepravou tvářnost obchodníka, který platiti chce a může, v úmyslu, by si osvojil neoprávněný zisk, uvedl v omyl Annu T-ovou, jímž měla na svém majetku utrpěti škodu a také skutečně utrpěla penízem 546 K. Zjišťuje pak po stránce skutkové, že obžalovaný, poznav po několika obchodech, jež provedl s poškozenou a jimž nelze se stanoviska trestního práva ničeho vytýkati, že jest žena prostá a nezkušená, přišel na myšlenku, že na ní vyláká dřeváky, které jí krátce před tím prodal a které mu zaplatila. Za tím účelem předstíral, že má na dřeváky kupce, že s nimi udělá dobrý obchod, ujišťuje ji, že jí buď dřeváky zaplatí, nebo dodá jiné a přidá k tomu ještě buď 100 K nebo polovici výdělku, že se o peníze báti nemusí, že má peněz i zboží dost, že jí zaplatí do 14 dnů a že ji tímto nepravdivým a lstivým tvrzením přiměl k tomu, že mu dřeváky vydala. Že předstírání obžalovaného bylo nepravdivé, zjistil soud z vlastního jeho doznání, že sliby a ujištění T. nemyslil vážně, že mu šlo jen o to, by vylákal dřeváky. Skutečně také nevrátil poškozené ani dřeváků ani nezaplatil slíbených peněz, takže trpí škodu 546 K, nehledíc k hotovým zápůjčkám, jež poskytla obžalovanému.

Za lstivé předstírání dlužno pokládati každé nepravdivé tvrzení, jehož nepravdivost nelze bez důkladnějšího rozmyslu nebo pátrání ihned seznati a které jest způsobilé, vyvolati nesprávnou představu a vzbuditi víru v pravdivost tvrzení u osoby oklamané. Při tom není třeba, by k dosažení oklamání bylo použito zvláštní námahy nebo dovednosti. Stačí, může-li se takovým nepravdivým tvrzením vyvolati mylné mínění o pravém stavu věci. Tvrdil-li tedy obžalovaný vědomě nepravdivě, že má dost zboží i peněz, že zaplatí do 14 dnů a přidá poškozené ještě podíl na zisku, pak lstivě předstíral, že obchoduje s dřeváky, ukrýval se pod nepravou tvářnost obchodníka, který platiti chce a může, poněvadž ve skutečnosti obchodníkem nikdy nebyl a není, nýbrž pouhým nemajetným zedníkem, nepožívajícím valné pověsti, byv čtyřikráte trestán a to i pro podvod. Že toto lstivé jednání obžalovaného bylo způsobilé uvésti v omyl, vysvítá z toho, že poškozená ve své prostotě a nezkušenosti přes výstrahy svědkyně C-ové obžalovanému uvěřila a dřeváky mu vydala. Že se obžalovanému jednalo o to, by dřeváky vylákal a majitelku jejich připravil o peněžní hodnotu zboží, že tedy obžalovaný jednal v úmyslu podvodném, vzal soud za prokázáno na základě výsledků průvodního řízení a vlastního doznání obžalovaného.