Rt 2886/1927
I. V žádném z případů zločinů nadržování zločincům dle § 214 tr. zák. se nevyžaduje, by zločinec byl již vrchností stíhán nebo hledán.

II. Subjektivní skutková podstata zločinu podle § 214 tr. zák. vyžaduje, by pachatel znal čin chráněncův a podrobnosti, jež jej činí zločinem.

III. K souběhu zločinu nadržování zločincům dle § 214 tr. zák. a podílnictví na krádeži dle § 185 tr. zák.

( Rozhodnutí Zm II 197/27, 2.09.1927 )
Z odůvodnění:
Rozsudek zjišťuje v rozhodovacích důvodech, že stěžovatel převedl na sebe 10.000 Kč, jež pocházely z tohoto zločinu krádeže, a že věděl, že tato částka, převyšující daleko 200 Kč, pocházela z této krádeže. Tím rozsudek zjišťuje všechny náležitosti objektivní skutkové podstaty zločinu podílnictví na krádeži podle §§ 185, 186 a), b) tr. zák. Měl-li Z. kromě řečené ukradené částky, již stěžovatel na sebe převedl, také peníze, jež nepocházely z krádeže, a byla-li pokladna v zemském výzkumném ústavě v B. Z-em vypáčena právě lupičským náčiním, jež si Z. u stěžovatele ukryl, čili nic, je tu s hlediska zločinu podle §§ 185, 186 a), b) tr. zák. lhostejno.

Pokud jde o rozsudkový výrok, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem nadržování zločincům podle § 214, věta druhá tr. zák., namítá stížnost s hlediska důvodu zmatečnosti především, že rozsudek nezjišťuje, že vrchnost pátrala po Z-ovi a po D-ové. již tenkrát, kdy stěžovatel podle skutkových zjištění rozsudkových předsevzal činy, v nichž rozsudek spatřuje ukrývání těchto osob jako zločinců před vrchností. Tato námitka je právně bezpodstatnou. Účelem ustanovení § 214 tr. zák. jest, chrániti výkon spravedlnosti proti jednáním, jichž cílem jest poskytovati pachateli pomoc po spáchání zločinu. Ohrožení výkonu spravedlnosti může však nastati již v době, kdy vrchnost nezačala ještě pachatele zločinu stíhati nebo po něm pátrati, a jest mnohdy právě činnost, zločinci nadržující, jež byla zahájena ihned po spáchání zločinu neb aspoň v době, kdy pachatel nebyl vrchnosti ještě znám, úspěšnější a tím konání spravedlnosti nebezpečnější. Nevyžaduje se tudíž v žádném z případů § 214 tr. zák., by zločinec byl již vrchností stíhán nebo hledán.

Neodůvodněnou je dále námitka stížnosti uplatňovaná se stanoviska téhož důvodu zmatečnosti, že ukrývání pachatele zločinu krádeže před pátrající vrchností je beztrestným, dopustil-li se ukryvač zločinu podílnictví na téže krádeži. Převedl-li pachatel na sebe věc v ceně 200 Kč převyšující, ač věděl, že jde o věc ukradenou, a ač mu bylo z částky, pokud se týče hodnoty věci nebo z příběhu povědomo, že krádež byla spáchána způsobem, který ji činí zločinem, a ukrýval-li kromě toho pachatele zločinu krádeže před pátrající vrchností, jde o dva zcela odlišné trestné činy a o porušení dvou různých právních statků, totiž jednak o zločin podílnictví na krádeži podle §§ 185, 186 a), b) tr. zák., uchovávající a zabezpečující bezprávný stav, jenž záleží v tom, že ukradená věc zůstává i nadále mimo dosah osoby, z jejíhož držení a bez jejíhož přivolení byla zlodějem pro jeho užitek odňata, jednak o zločin nadržování zločincům podle § 214, druhý případ tr. zák., spočívající v zasahování do trestní moci státu, t. j. do jeho práva pachatele zločinu vypátrati a k zákonnému potrestání přivésti.

Naproti tomu nelze zmateční stížnosti upříti oprávnění, pokud spatřuje zmatek také v tom, že rozsudek nezjišťuje subjektivní skutkovou podstatu zločinu podle § 214 tr. zák. Po této stránce se vyžaduje, by pachatel znal čin chráněncův a podrobnosti, jež ho činí zločinem, a by si byl kromě toho vědom, že ukrývá svým jednáním chráněnce před pátrající vrchností ve smyslu shora uvedeném.

Napadený rozsudek zjišťuje sice v rozhodovacích důvodech, že stěžovatel věděl, že Z. a D-ová jsou zločinci, t. j. že spáchali shora uvedený zločin krádeže v zemědělském výzkumném ústavě v B., nezjišťuje však, že si byl toho vědom, že ukrývá svým jednáním tyto zločince před pátrající vrchností.