Rt 2871/1927
I. Věc je "svěřenou" ve smyslu § 183 tr. zák., byla-li někomu odevzdána nebo ponechána se závazkem, by s ní naložil jen ve smyslu oprávněného; svěření nevyžaduje, by věc byla předána do disposiční moci pachatelovy hmotně, nýbrž může se tak státi i nepřímo.

II. Zákon nečiní při zpronevěře rozdílu mezi věcmi zastupitelnými a nezastupitelnými.

( Rozhodnutí Zm II 23/27, 19.08.1927 )
Z odůvodnění:
Zmateční stížnost předně popírá, že si obžalovaný přivlastnil věc jemu svěřenou. Prodal prý 6m3 dříví Maxu R-ovi jako zaměstnanec Bruno K-a, tudíž jako jeho zmocněnec. Dříví nebylo prý R-ovi při uzavření koupě odevzdáno a zůstalo proto v držbě a vlastnictví K-ově. R. Měl prý na základě kupní smlouvy pouze nárok na předání koupeného dříví proti K-ovi jako vlastníku a prodateli dříví.

Tím, že obžalovaný napsal na jedno dřevo jméno "R", nenabyl R. ještě vlastnictví koupeného dřeva; schází prý odevzdání věci, jehož je k nabytí vlastnictví zapotřebí a jež se může při movitných věcech státi podle § 426 obč. zák. hmotným odevzdáním věci z ruky do ruky nebo podle § 427 obč. zák. znameními; toto odevzdání je prý však přípustno pouze při věcech, které svou povahou nepřipouštějí odevzdání hmotného. Stížnost jest bezdůvodna. Platné nabytí práva vlastnického symbolickou tradicí podle § 427 obč. zák. předpokládá: 1. předmět, u něhož by tento způsob odevzdání byl přípustným, 2. úkon, jímž odevzdání jest naznačeno. Co do předmětu jde tu o 6 m 3 dřeva, tedy zajisté o věc, jež odevzdání z ruky do ruky nepřipouští a je tudíž způsobilým předmětem odevzdání symbolického. Je-li zjištěno, že obžalovaný dřevo R-ovi prodané označil jeho jménem, bylo toto dřevo též "opatřeno znakem, z něhož každý mohl zřejmě poznati, že věc byla R-ovi přenechána". Tím bylo učiněno zadost požadavkům symbolické tradice podle § 427 obč. zák. a R. nabyl ku zakoupenému dřevu práva vlastnického, když se účastníci vztahu na tomto převzetí věcí dohodli.

Nepochybil proto nalézací soud uznav, že dříví bylo obžalovanému R-em svěřeno, zvláště, když věc je považovati podle zákona za svěřenu, byla-li někomu odevzdána nebo ponechána se závazkem, by s ní naložil jen ve smyslu orpávněného a když svěření nevyžaduje, by věc byla předána do disposiční moci vinníkovy hmotně, nýbrž může se tak státi i nepřímo.

Ani námitka, že o zpronevěře nemůže býti řeči také proto, poněvadž dříví je věcí zastupitelnou a že obžalovaný mohl R-ovi místo prodaného dříví předati jiné dříví téhož druhu, jehož bylo dosti v zásobě, kdyby zaměstnavatel obžalovaného nebyl počátkem května 1926 zastavil prodej dříví, nemůže obstáti. Nečiníť zákon při zpronevěře rozdílu mezi věcmi zastupitelnými a nezastupitelnými, a mohl by proto obžalovaný býti sproštěn zodpovědnosti jen tehdy, kdyby byl R-ovi s jeho souhlasem vydal dříví třeba jiné než koupené, avšak téže jakosti, nebo kdyby mu byl vrátil kupní cenu. Obžalovaný se však nezachoval ani tak ani onak, neopak s prodaným dřívím naložil svémocně jako vlastník, prodav je, aniž měl po ruce stejně hodnotnou náhradu, a peníze od R-a přijaté si ponechal a jich pro sebe použil.